Nechtěný dar (18+)

162. Drobné malicherné problémy (D)

Práce u doktora ji těšila. I když zpočátku přistupovala ke všemu plaše a rozklepaně, nakonec zvládla pevnou rukou drtit ve hmoždíři bylinky, plnit lahvičky tinkturami a šít pytlíky na bylinné směsi. Dotazy paní Novikové se naučila přecházet nebo na ně odpovídat jednoslovně. A za prvních pár donárů se rozhodla Eliasovi koupit dárek k narozeninám.

„Rozhoduji se mezi vlastní břitvou a nějakou knížkou," svěřila se Iryně a Kieranovi.

„A co nějaký pořádný kabát. Zima ještě neskončila," radila jí Iryna.

„Obávám se, že ten si nemůžeme dovolit," řekla.

„A co kdybychom ti pár donárů přidali?"

Zakroutila nad tím hlavu. Představa, že Elias nosí něco teplejšího než obnošený Antonův kabát, se jí zamlouvala, ale dát za něj takové peníze a ještě si půjčovat nechtěla. Chtěla být šetřivou a uvážlivou manželkou. „Mohla bych mu koupit šálu," nadnesla kompromis. „A já ti přihodím na rukavice. Taky bych mu chtěl dát nějaký dárek."

„No vidíš. A já něco dobrého upeču. Neznáš náhodou nějaký azmarinský recept?"

Lia zakroutila hlavou. „Ale mohly bychom se vyptat Emery nebo Daniela."

A tak následující den vyrazily nejprve navštívit Nikolayovu domácnost a poté v doprovodu dvojice i trhy. Děvčátka zatím nechala na starosti Katě, která se jim sama nabídla, že všechno sama zvládne. Emery se zpočátku držela od Dahlii dál. Už se naučila držet si od ní odstup, ale když se nadšeně rozhovořila o azmarinských čokoládových a šlehačkových roládách a dortech, Dahlia z ní opět pozbyla trochu strachu. Pak se k ní před odchodem z domu světlovlasá dívka sklonila a zašeptala: „Chtěli jsme si to ještě chvíli nechat pro sebe, ale raději ti to řeknu, abys věděla, že musím teď chodit pomalu, aby se něco nestalo."

„Co by se mělo stát?" nechápala Lia a Emery na to dojatě azmarinsky pronesla: „Čekáme s Nikem děťátko."

Lia se v tu chvíli neudržela a musela ji obejmout. „Gratuluji, to je úžasné!"

„Zatím si tu novinku hýčkáme pro sebe. Jsi první, kdo to ví. A taky se trochu bojíme, jak to bude probíhat. Je to moje první, takže je to pro nás nové a..."

„Taky jsem se moc bála," přitakala Lia. „Jak s Aurim, tak s holčičkami. Ale Kieran mi řekl jedno moudro, kterým se stále uklidňuji. Hlavní je, že ho budeš milovat. Všechno ostatní už s tou láskou přijde samo."

„Už teď se nemůžu dočkat, až tu bude s námi," ukončila jejich rozhovor Emery, když dohnaly Irynu, která se už na trhu poohlížela po vhodné šále. Nakonec Dahlia Eliasovi vybrala tmavě modrou, a pak nakoupily přísady na dort společně se vypravily k Dimitrovým, kde z nich Iryna vykouzlila sváteční moučník. Pak Iryna zašla pozvat ještě Daniela s Martinem.

Elias dorazil s Antonem až k večeru a nic netušil. Když vešel dovnitř a uviděl všechny ty lidi kolem stolu a dort uprostřed, orosily se mu oči dojetím. Lia k němu přešla a políbila ho na tvář: „Všechno nejlepší, miláčku."

„To jste snad ani nemuseli..." ušlo mu ze rtů.

„Ale kluku, když už jsme ta rodina, tak se vším všudy," zahlásil Anton a vytáhl na stůl flašku.

Pak se Elias šel nevěřícně do koupelny opláchnout a usedl na lavici vedle Dahlii. „Děkuji ti, lásko."

„Ještě nemáš za co," řekla.

„Jakto, že nemám? Nezapomněla jsi a sezvala jsi všechny..."

„A taky pro tebe mám dárek," vytáhla z podstolu tlustou šálu a Elias ji přejel prsty a usmál se pro sebe. Pak jí azmarinsky zašeptal do ucha: „Ta mě bude hřát skoro stejně jako ty."