Nechtěný dar (18+)

142. Svatební noc (D)

 Společně slavili až do noci. Iryna už předchozího dne navařila, Anton koupil na trhu jablečné koláče. A Elias s Liou se na sebe celý večer usmívali. Tohle byl jejich den. Za všechno to utrpení, kterého se jí v životě dostalo, teď dostala jeho. Viděla, jak se směje s ostatními, a přitom nezapomíná ani na ni. Držel ji přitom za ruku a něžně mnul prsty. Nechápala, jak v ní ty blonďaté vlasy a modré oči mohou na někom jiném vzbuzovat strach, a s ním pocit bezpečí.

Vstala od stolu a zašla nakrmit holčičky, pak se vrátila všimla si, že je na jejím místě připravený talíř s koláčem. „Ten je tvůj," usmál se na ni. Dal jí ho stanou, aby na ni zbylo. Lia si k němu přisedla a pak se zakousla do koláče a úlevně zavřela oči. Takhle chutnal domov. Elias ji přitom pozoroval a široce se usmíval.

„Co se tak culíte?" dotázal se Anton udiveně. Lia odložila nakousnutý koláč. „Elias se pro mě v Azmarinských vrších pokoušel najít jablečné koláče. Ale u nich se moc nepečou."

Antona její odpověď asi příliš nerozšťastnila. Nevnímal tu vzpomínku jako šťastnou už z toho důvodu, že se stala v Lightmondu. Ale Lia si tím nehodlala kazit náladu. Snědla celý koláč a s ještě plnými ústy políbila Eliase na tvář a cítila jeho ruku kolem svých ramen. Pak Nikolay navrhl, že by si mohli zatančit. Emery gumenské tance už znala, ale Elias ty rychlé kroky doprovázené gumenským zpěvem neuměl a vypadal, že by nejraději zůstal s pohárem v ruce sedět.

„Jen pojď," táhla ho Lia za ruku. „Naučím tě to."

„Jsem příšerný tanečník," hádal se s ní v azmarinštině.

„Však ona tě to děvečka naučí. Jako její manžel se musíš naučit ji pořádně roztočit v kole," vyhrkl Anton a Kieran přispěchal, aby mu ukazoval, jak se má postavit a kam dát ruce. Elias si počínal dost neobratně, ale po chvíli pochopil, co má dělat a začal se zase znovu smát. Hlavně měl radost z toho, že se baví Lia. Poznala to na něm. Mezi rozjařenými pohyby, točením se v kruhu a tleskáním zaznamenala jeho fascinovaný pohled. Ale taky si všimla, jak se mu lesknou oči od alkoholu. A to jí do mysli vneslo obavy z přicházející noci. Po pár tancích se udýchaná vrátila na místo u stolu a Elias, snad proto, že si všiml, že se už nebaví, navrhl, aby si zahrály karty. Emery s Nikolayem se s nimi v tu chvíli už rozloučili. Emery si chtěla na rozloučenou podat ruku i s Liou, ale ona se na ni jen usmála a popřála jim šťastnou cestu domů. Viděla, jak to Emery zamrzelo, ale nezmohla se vůči ní na víc. Pak Iryna zašla přesunout děti k sobě do ložnice. Lia ji o to poprosila už ráno. Nebyla si stále jistá, jak bude noc probíhat, a nechtěla, aby děti byly v pokoji s nimi. Tak jí to pochopitelně neřekla. Neřekla jí k tomu moc. Jen to, že by byla ráda s Eliasem dnešní noc sama.

Hra na chvíli odvedla její myšlenky. Nejprve porazila Antona, pak překvapivě snadno vypadl Elias.

„Takhle to teď budeš mít pořád, kluku. Samá prohra," šťouchl si do něj Anton.

„Stačí mi, že vždycky vyhraju nad tebou," zasmál se Elias.

Když dohrávala s Kieranem, všimla si však i v Antonově tváři obav a to odvádělo její pozornost od hry. Nakonec byla ráda, když se jí jakž takž podařilo Kierana přehrát. Poté se jí Elias mile dotázal: „Půjdeme už spát, lásko?" A ona dělala všechno pro to, aby se neroztřásla. Přitakala a snažila se nedívat na ostatní. Jen zašeptala: „Dobrou noc."

Vešla do ložnice a Elias za ní zavřel dveře. „Jsem dočista unavený. Nevíš, proč Anton pořád říká do jedné a do druhé nožičky? Kdyby každý další panák byl do další nohy, už by jich měl sto."

Lia se na ten žert pokusila usmát, pak usedla na postel a on si sedl vedle ní. Sklonil se k ní a ona cítila jeho polibky na svém krku. Rozpomněla se na svatební noc s Kostadinem. Ta vzpomínka ji i po tolika letech bolela. Po tváři jí stekla slza.