Nechtěný dar (18+)

176. Zamilování do Lyny (E)

Doufal, že se situace začne obracet k lepšímu. Jenže Dahlii se naopak následujícího dne horečka zhoršila a medicína přes noc, kdy neustále kašlala, nezabírala. Elias si nepřipouštěl, že by o ni přišel. V okamžiku, kdy se v dopoledním slunci probudil, slyšel její přerývaný dech a zastudil jej pot, který se mu z jejího těla vpíjel do košile. Okamžitě vstal a otevřel okno. Pak ji popadl a usadil se s ní na zem pod římsu. „Iryno!" zakřičel a dovnitř namísto ní vpadl Anton: „Iryna vaří, kluku. Potřebujete..." řekl a pak si všiml, že nejsou v posteli.

„Přines nějaká namočená plátna, potřebuju ji ochladit," zavolal na něj a Anton ihned přispěchal. „Omotej jí je kolem kotníků," úkoloval ho Elias. Anton si klekl k nim a než to udělal, zašeptal: „Omlouvám se, děvečko."

Lia ho nevnímala, otevřela oči, ale měla zastřený pohled a hlavu zvrácenou dozadu.

Pak Elias vzal jeden obklad a dal jí ho na čelo.

„Donesu jí sklenici s vodou a ještě nějakou mísu, do které by se dal namočit hadřík," oznámil mu Anton a Elias vděčně přitakal. „Myslíš, že by jí mohl pomoci doktor?"

„Doktor už udělal, co mohl. Teď je to na děvečce," zopakoval to, co si Elias v duchu říkal.

Kieran se už ráno vytratil. Šel s Lynou na trh a Elias mu předchozího večera dal pár rad, jak se k ní má chovat. Že se od ní má držet dál, ale kdyby se lekla, stoupnout si před ní a toho, kdo ji vyděsil. Že má mluvit pokud možno tiše a oslovovat ji co nejvíce jménem. Myslel, že za něj bude nervózní, ale teď s rozhicovanou Liou v náručí už nedovedl myslet na nic jiného. Když se z ložnice Dimitrových začal ozývat dětský pláč, začal své ženě šeptat: „Už se s nimi brzy uvidíš, miláčku. Brzy bude zase dobře." Namočil látku a otíral z ní pot.

Kaťa se za Eliasem tentokrát nestavila. Slyšel Irynu s Antonem s ní mluvit, když nakojila Iry a Illyu. Po jejím odchodu nastala chvíle ticha přerušená Kieranovým a Lyniným příchodem. Lyna chtěla vidět malého a než k němu šla, Anton jim řekl, že je Lie hodně zle. Pak se otevřely dveře, ale stál v nich jen osamocený Kieran a hned za sebou zavřel. Pak si k nim kleknul. „Tak jak jí je?" tázal se starostlivě.

„Je úplně bez sebe," odvětil po pravdě Elias. „Co ty a Lyna?"

„Jo, dobrý," odpověděl a zatvářil se podivně strnule.

„Jestli to nebereš vážně, tak od ní dej ruce pryč," poradil mu Elias. „Ta holka teď potřebuje někoho, kdo ji přesvědčí, že ne každý muž jí ublíží. Zatím se bojí jen Azmariňanů, ale jestli ji zklameš, bude se bát i Gumenů a..."

„Beru to vážně," skočil mu do řeči Kieran: „Lyna se mi moc líbí. Zatím toho o ní moc nevím. Jenom to, že je určitě moc hodná, ale hned jak jsem ji uviděl jsem měl takový podivný pocit..."

„Poskočilo ti srdce?" dořekl za něj a znovu vymáchal hadřík, který přiložil Lie ke krku.

„Měl jsi to tak s Liou?"

Elias zakroutil hlavou: „S Mary. Znal jsem jí od dětství, ale zamiloval jsem se do ní, když jsem ji viděl na slavnostech. Ve vlasech měla květiny a na sobě tmavěmodré vyšívané šaty. A já si řekl, jak by bylo skvělý, kdybych z ní ty šaty mohl sundat," zakroutil nad tou klukovskou myšlenkou hlavou. „Na mou obranu mi bylo míň než tobě a o ženách jsem vůbec nic nevěděl."

„Takže s Liou se ti to nestalo?" nechápal Kieran.

„S Liou to přišlo postupně. Nesejmulo mě to hned. Kdyby se to stalo, asi bych si o sobě myslel, že jsem blázen a tomu pocitu bych se víc bránil. Ale tím, že to přišlo postupně, jsem postupně hledal skuliny ve svých zásadách. Až se ta zeď mezi námi nakonec sama rozpadla."

„Myslíš, že je to nějak horší? Že by mě ten pocit mohl stejně rychle opustit?"

Elias zakroutil hlavou: „Jestli k ní zároveň budeš cítit úctu a přátelskou náklonnost, pak to není špatné. Já nezažil, že by mě ten pocit tužby po Mary opustil. A nevím, jestli by se to někdy stalo."

„A s žádnou jinou kromě Mary a Lii jsi..."

Elias zakroutil hlavou: „Já beru věrnost dost vážně. Kdybych nebyl věrný své ženě, ani bych si jí nevážil. To pro mě nejde dohromady."

Lieran přitakal: „Dík. Jsem rád, že mám někoho, na koho se můžu obrátit. Když jsem dospíval, nikdy jsem neměl žádný mužský vzor."

„A ty si chceš brát za vzor mě?" ironicky se pousmál.

Kieran přikývl: „Jedl jsi už dnes něco?"

Elias zakroutil hlavou: „Nemám hlad."

Kieran vstal a vrátil se do kuchyně, ale po chvíli dovnitř vstoupila Iryna a nesla pár krajíčků namazaného chleba: „Nemusíš to sníst všechno, ale aspoň pár soust si vezmi."

„Musím být u ní," zakroutil nad tím hlavou.

„A proto musíš mít dostatek síly," klekla si k němu a začala ho krmit.

Po další hodině k Eliasovu překvapení horečka ustoupila a Lia k němu brzy znaveně vzhlédla: „Lásko," zašeptala.

„Ano, miláčku?" zeptal se jí.

Pak si všiml, jak zavírá víčka, usmívá se a tiskne se mu k hrudi. Opatrně ji vzal do náručí, uložil zpět na postel a zavřel okno. Pak vyšel do kuchyně: „Horečka klesla. Probrala se. Dáme jí něco k jídlu," zahlásil radostně a rozhodně.

Vzápětí mu Iryna hrnek s vlažnou polévkou a Elias Liu podepřel a zašeptal k ní: „Otevírej ústa, miláčku." A ona ho se zavřenýma očima poslouchala. Pak vedle ní ulehl a začal jí číst. Už si byl zcela jistý, že o ni nepřijde.