Nechtěný dar (18+)

76. Budu táta (D)

 Jeho hlavu si položila do klína a po celou dobu, kdy sebou zmítal v bolestech, jej hladila po tváři, ramenou i rukou a přitom zpívala. Staré gumenské písně. Snažila se tím jeho mysl ukotvit při ní. Odehnat od ní příšerné představy. Na nohu se mu nekoukala. Nesledovala, co mu Anton dělá. Vzhlédla jen párkrát. Když poprvé řízl, když jí Iryna podala suchou látku, aby Eliasovi otřela z tváře pot, když mu k noze přiložil do ruda nažhavený nůž a světlovlasý muž se v jejím náručí začal pod tou bolestí vzpouzet. A pak bylo najednou ticho. Jako bez života se svalil zpět do jejího klína a těžce oddychoval. Iryna mu nohu zabalila do studeného obkladu potřeného bylinkami. Sňali mu okovy z rukou, ale nohy nechali tak, aby zranění zůstalo v klidu.

Lia se opřela o stěnu a vyčerpaně, s jeho hlavou stále v klíně, přivřela oči.

„Měla by ses jít prospat, Dahlio," doporučila jí Iryna.

„Jenom ještě chvilku," odvětila Lia. Potřebovala se z té záplavy pocitů vzpamatovat.

Anton si přiklekl k Eliasově tváři a zašeptal: „Už to máš za sebou, kluku. A za pár dnů si spolu zase zahrajeme šachy. A tentokrát tě čeká drtivá prohra. Nemysli si, že tě budu šetřit."

Elias vypadal, že jej nevnímá, ale po pár vteřinách slabě zašeptal: „Že ty sis z toho makového mléka taky přihnul."

Lia se neubránila dojatému úsměvu.

„Asi vás necháme chvíli o samotě," otočil se Anton na Irynu a ta přitakala. Společně se vytratili nahoru do patra.

„Miluju tě," zašeptal k ní Elias azmarinsky, sotva odešli. Ale ona mlčela. Potřebovala přemýšlet o tom, zda je teď ta dobrá příležitost mu to říct nebo má mlčet. Pak se osmělila. „Elio, musím ti něco říct."

„Tak povídej, miláčku," vybídl ji.

Lia se zhluboka nadechla. „Jsem v očekávání."

Elias byl chvíli zticha a ona se obávala, že ho ta zpráva nepotěšila tak jako jí. Ale on jen přemýšlel. Po dlouhém tichu konečně odpověděl: „A já ti ještě přidělávám starosti... A jak ti je? Všechno v pořádku?"

Přitakala: „Zatím ano. Snažím se šetřit."

Elias zavřel víčka a roztřeseně zašeptal: „Tak já budu táta..."

„Já to nevím," odpověděla. „Nevím to jistě."

„Však já vím, Lio. Ale ať je moje nebo jeho, nic to pro mě nemění. To děťátko bude naše. My dva tu budeme pro něj."

„Opravdu?" dotázala se jej. „Budeš stát při nás?"

„Budu stát při vás... Při tobě... Při Aurim... I při tom našem drobečkovi... Vždycky," usmál se na ni, přičemž si všimla, jak bolestí svírá zuby.

„Měla by sis jít lehnout nahoru do postele," nabádal ji.

„Půjdeme," přitakala. „My oba." Vstala a zašla nahoru poprosit Antona, aby Eliase odnesl k ní na lůžko.

Následující dny zněly tichem. Elias většinu času prospal. Probouzela ho většinou bolest v poraněné noze. Namísto alkoholu, však dál vděčně přijímal makové mléko. A když měla pocit, že mu přivolává noční můry, začala mu zpívat a přitom jej objímala. Většinou stačilo pár minut, aby se znovu zklidnil, párkrát to však trvalo déle. Opakoval její jméno a ona nevěděla, co dělat, aby se probudil. A pak, když halucinace pominuly a Elias otevřel oči, se zdál být zmatený. Těžce oddychoval a vyčerpaně hleděl na strop nad postelí.

„Děkuji ti," zašeptala k němu, aby věděl, že je u něj.

„Za co?" ušlo mu ze rtů.

„Že tu pořád jsi," políbila ho na tvář.

Elias zavřel oči a po tváři mu steklo pár slz. „Pálí mě noha," zašeptal.

Lia vstala a odkryla peřinu. „Vyměním ti obklad," sňala látku. Spálenina se pomalu zatahovala a začínala se loupat. Vymáchala látku a něžně mu s ní obmotala nohu.

„Je to lepší?" dotázala se jej a on namísto odpovědi jen otočil tvář na její stranu. Lia k ní vztáhla prsty. Obkroužila mu čelo a pak s nimi putovala přes nos k ústům a do vousů pod ústy. Napadlo ji, jak zvláštní pro ni jednou bude vidět tu tvář oholenou. Trochu se toho zalekla. Vždyť ona tu tvář měla spojenou s tím obdobím, kdy mu nebyla rovna. Znala jej upraveného, přímo chladně vyzařujícího. Tenhle zevnějšek tak nepůsobil. Nebyl chladný, odtažitý. Říkal si o péči.

„Mohla bys mi číst?" dotázal se jí. „Pomohlo by mi to aspoň trochu zapomenout..."

„Na bolest?" dořekla za něj.

Otevřel oči a ty se střetly s jejíma. „Na bolest," zopakoval. I když ve skutečnosti o bolest nešlo. Poznala na něm, že ho spíš užíraly ty noční můry.

„Zvládneš to bez něj? Přinesla bych ti whisky."

„Nechci ti tu skučet," zakroutil hlavou.

„Já to zvládnu, lásko. Stejně jako ty jsi zvládl být nablízku mě."

„Tak dobře. Zkusím to zvládnout bez něj."

„Chceš mluvit o tom, co se ti zdálo?"

„Chci na to zapomenout," zašeptal. Lia se k němu přitiskla a položila si jeho hlavu na svou hruď, přímo tam, kde měla ňadra. Dlouho tak setrvali. Jen ho hladila po rukou, po tvářích, po vlasech. Kdekoli, kde ho to nebolelo. Tvář se mu z přibývající bolesti v noze začala pomalu orosovat. V tu chvíli ho začala líbat na krk a pomalu směřovala dolů, k bradavkám a pod ně. Nemusela z něj nic stahovat. Byl nahý. Vložila si jeho úd do úst a jazykem ho začala vzrušovat. Ale ač jindy ztvrdnul rychle, dnes na něj její dotyky nepůsobily. Byl příliš utrápený.

„Promiň," zašeptala a přikryla ho. „Chovám se hloupě."

„Nic se neděje, Lio," zašeptal. „Vím, že mi chceš ulevit."