Nechtěný dar (18+)

172. Dahliina lež (E)

Uvědomoval si, nakolik těžší bylo dřív se o Liu postarat. Kdyby dostala zápal plic v Lightmondu, nejspíš by se z něj nedostala. Nemohl by ji nechat celé dny na lůžku a dávat jí čaj a dostatek jídla. Na nějakou medicínu by mohl úplně zapomenout. Ale taktéž toužil, aby s ní mohl být více sám nerušen ostatními. Už si chtěl odvyknout ukazovat se před cizími lidmi nevyspalý a zničený. V Lightmondu stačilo nasadit neprůstupnou masku a zamířit do práce. Byla to jediná možnost. Kdyby to neudělal, jednou by si mohl jít pro oprátku. Ale ve Stakarinu už mu předstíraná bezcitnost nešla. Jako by přišel o toho Eliase, který se dovedl dívat, jak jeho milou před jeho očima znásilňuje jiný muž. Tenhle Elias ze sebe nedovedl oddělit lásku ke své ženě. Představa strachu, který musela cítit, když jako smyslů zbavená vyběhla do mrazu bez kabátu, jenom aby ho ještě zastihla, než jí ho vezmou, jej úplně zničila. Chtěl jenom být s ní. Návštěvu Lyny ještě dovedl snést, ale Novik v něm probouzel vztek. A když po doktorově a Lynině odchodu přišla Kaťa a přinesla plnou náruč kompotů, už mu na krku pulzovala vzteky žíla. Měl to vnímat jako vstřícné gesto, ale naopak pro něj na prvním místě byla rizika: „Nemůžeš to tu nechat," vyjel na ni. „Co na to řekne tvůj muž? Že po tobě žebráme milodary? Já si ho teď nemůžu dovolit ještě víc znepřátelit."

„Oleg přeje Lie hodně štěstí s uzdravováním," skočila mu do řeči se svou obvyklou rozhodností.

„A co když si to rozmyslí? Jsme ti vděční, ale..."

„Nerozmyslí," zakroutila nad tím hlavou. „Oleg si stejně jako já přeje, aby se tvé ženě dařilo lépe. Má své osobní důvody, proč tě nemůže vystát, ale tvé ženě nepřeje nic špatného."

Elias se zahleděl na hadrovou tašku s kompoty. Věděl, že by Lia měla jíst hodně ovoce a že by jí sladké třešně jistě vykouzlily na tváři úsměv, ale taky si dobře pamatoval Kirovovy výpady. „Tvůj muž ví, že bych dostal trest, kdybych ho napadl. A přesto, nebo právě proto, se mě pokoušel opakovaně vyprovokovat. Před mou ženou si uplivl a nedovedl se k ní chovat slušně ani když tu by naposledy. Vážím si tě a jsem opravdu moc rád, že nám pomáháš, ale nemůžu od tebe přijmout nic navíc."

„Jestli to nepřijmeš, tak si znepřátelíš mě," řekla a usedla na kraj postele. „Jak jí je?"

„Horečka od včerejška trochu ustoupila."

„A tobě?" dotázala se ho k jeho údivu.

„Ty se mě asi moc nebojíš, co?" pomyslel si.

„Plánuješ mě napadnout?" ušklíbla se Kaťa.

„Cože, ne. To já..."

„Tak vidíš," dořekla. „Ani já tebe," vstala a vzala z tašky jeden z kompotů.

„Co jdeš dělat?"

„Rozdělám ho a rozdělím do misek. Nebo chceš, aby to pila přímo ze sklenice?"

„A neměla bys už jít? Nebudou tě doma shánět?"

„Věř tomu nebo ne, Oleg je dobrý otec. On se o své děti dovede postarat i beze mě."

Když mu zmizela z očí, všiml si, jak jej Lia tiše pozoruje.

„Vzbudil jsem tě, broučku?" dotázal se jí a ona namísto odpovědi zašeptala: „Máš se mnou jenom starosti."

„Na to nemysli. Teď si dáš trochu kompotu, pak ti dáme čaj a medicínu. A za pár dnů už ti bude zase dobře."

„Jak..." chtěla se ho na něco dotázat, ale dovnitř právě vstoupila Kaťa a položila na stůj Liinu misku. „Už půjdu, ale po obědě se zase vrátím nakrmit Iri."

„Dobře," přitakal. „Moc děkuji. Za všechno."

Když odešla znovu se obrátil k Lie: „Nakrmím tě."

Zvedl ji do sedu a začal ji vkládat do úst sousta. Lia se skutečně nejprve začala usmívat, ale pak si všiml, že má zahloubaný výraz. „Co se děje, lásko?" dotázal se jí.

„Chtěla bych vědět, jak mě potrestáš," řekla mu zcela vážně. „Abych na to byla připravená. Vím, že počkáš, než zesílím, ale ráda bych to věděla už teď. Nerada bych ti ublížila tím, že budu překvapená a pak se tě budu bát."

„Co to povídáš?" nechápal. Měl dojem, že zase blouzní, a tak jí položil ruku na čelo. Ale zase tak horké ho neměla.

„Vím, že si zasloužím trest. Chovala jsem se lehkovážně a tebe kvůli mně mohli zatknout. Takhle se správná manželka nechová. Jestli mi chceš vyčinit, tak to zvládnu. Jenom mě prosím nepřivazuj, to už bych nesnesla," v očích se jí objevily slzy.

Elias chvíli mlčel. Musel si připomínat, že tohle chování v ní nezažehl jako první on: „Jak tě obvykle trestal Chakarov?" dotázal se jí. „Když jsi udělala něco neuváženého."

„Dal mi pár facek," přiznala. „Jestli to chceš udělat, abych si pamatovala, že tě mám poslouchat..."

„Udělala bys to ty?"

„A co?" nechápavě se ho dotázala.

„Ublížila bys mi, kdybych udělal něco neuváženého proto, že bych měl o tebe strach?"

Lia se odmlčela a pak řekla: „to je přeci něco jiného. Já tě zostudila, protože jsem Gumenka. A Gumenské ženy potřebují mít od svých mužů nastavená pravidla."

Věděl, že opakuje nějakou mantru, kterou jí možná kdysi učila chůva nebo Chakarov. „Tak dobře. Chceš pravidla, máš je mít, Lio," prohlásil. „Nikdy mi nenavrhuj, abych tě bil nebo svazoval. Jediné, čeho tím docílíš, je že si vzpomenu na toho zkurvysyna Chakarova, kterému bych, kdyby nebyl mrtvý, nejraději rozmlátil držku za to, jak ublížil tomu nejchytřejšímu a nejlaskavějšímu člověku, kterého znám. A budu mít jen ještě větší chuť tě k sobě přivinou a za každou ránu ti věnovat pohlazení."

Lie vpadly do očí slzy: „Ale já ti lhala."

„V čem, lásko?" nechápal, kam tím míří.

„Já neměla žádné špatné sny. Neměla jsem problém s tím, aby ses mě dotkl. Měla jsem teplotu už před třemi dny. Ale nechtěla jsem ti nic říkat, protože jsem nechtěla, abys o mě měl starost a byl se mnou doma. Nechtěla jsem tě odhánět od práce. Vím, že jsem byla příšerně lehkovážná..."

Nato ji Elias pohladil po tváři: „Ani já jsem k tobě nebyl upřímný, poklade. Neřekl jsem ti, že jdu na ten soud úplně ze stejného důvodu, z jakého jsi ty mlčela přede mnou. A podívej se, jak to dopadlo. Málem mě zatkli a tebe jsem k smrti vyděsil. Jestli by si tu někdo zasloužil nafackovat, tak jsem to já."

„Ale neodvedou mi tě..." řekla opatrně.

„Ne, neodvedou. Pan soudce se snažil mi přišít přepadení. Jenom proto, že ten útočník, který přepadl jednu mladou Gumenku kousek od náměstí, kulhal. Ale nepodařilo se mu to."

„To je moc dobře," zamumlala, a Elias si všiml, jak se jí klíží víčka únavou. Rychle ji podepřel a oba přikryl peřinou. „Miluji tě," ušlo jí v polospánku ze rtů.

„A já tebe."