Nechtěný dar (18+)

18. Ty ses za mnou těšil? (D)

 Dýchal prudčeji než ona. Nebylo to nic těžkého. Vždyť jí tím, co se právě stalo, málem vyrazil dech. Nahlas by to nepřiznala, ale cítila lítost, protože to tak rychle skončilo. Vzrušovalo jí zapomenout na to, že jsou pánem a otrokyní. Sledovat jej, jak po ní touží, s jakým chtíčem na ni hledí. Jak zranitelně a bezradně najednou vypadá. Cítit, jak náruživě se v ní pohybuje. V jeho očích bylo najednou něco jiného. Nebyly tak prázdné. Byly radostné a zároveň vyděšené. Stejně jako ty její. Udělala se dřív než on, plná toho pocitu volnosti, který ji přemohl v jeho náručí. Když dosáhl vrcholu i on, vzpínal se dlouho. Zrychleně dýchal a ona mu pomáhala ten moment prodloužit a šla jeho přírazům naproti.

Bez dechu se svalil vedle ní a přivíral víčka a ona se k němu sklonila a políbila jej na tvář. Nevnímal jí. Usnul. Nahý, rozvalený na prostředku postele. Lia si navlhčila slinami prsty a típla svíčku na své straně postele. Pak se k němu přitiskla a usnula. Nad ránem se vzbudila už spoutaná na zemi v čele postele. Ani ji nebudil. Seděl u snídaně a četl si, zatímco jej Merrick obsluhoval, a když sluha odešel do přípravny, aby přinesl pánovi trochu kávy, Eliasův zrak doputoval k ní a slabě se na ni usmál. Dahlia mu úsměv opětovala.

Před odchodem vsunul knihu do police, avšak ve spěchu ji nechal u kraje a tak sotva při odchodu bouchl dveřmi, spadla na zem. Dahlia čekala, než uslyší i Merrickovy kroky vzdalovat se po schůdcích pro služebnictvo, a pak se po ní pomalu natáhla. Bylo to těžké, řetěz tak daleko nedosahoval, ale nakonec jí konečky prstů zachytila. Číst azmarinsky nedovedla, ale azmarinské knihy, včetně této, bývaly bohatě ilustrované, a tak si prohlížela obrázky. Tyhle k jejímu údivu zrcadlily milostný pár. Krásnou světlovlasou dívku s vlasy až ke kolenům a muže, který by klidně mohl být Eliasem. Všichni azmarinští muži si byli tak moc podobní. Světlovlasí, s jemnějšími rysy než gumenové. Víc tencí, než tlustí. Pod Todorem se při chůzi lámaly trámy, Elias se pohyboval svižně a energicky.

Četla si až do odpoledne. Dříve jí tou dobou začal svírat žaludek hladem, ale už pár dnů byla na nový způsob stravování uvyklá. Merrick přícházel kolem druhé, pokud ovšem nepotřeboval nahoře něco uklidit, to jí pak dal jídlo dřív. Dnes přišel až téměř ve tři. Zaslechla jej se blížit a odhodila knihu ke knihovně. Ničeho si nevšiml, nejprve ji odtáhl do umývárny, kde se před ním musela vyprázdnit, pak ji přinesl zpět a nakrmil jí. Občas jídlo položil vedle ní a ona si jej sama nalila do pusy, jindy jí malou bondasku narval téměř do krku a nehledě na to, jestli se dávila, do ní všechno vylil. Dnes to byla ta druhá možnost. Rychle jí obstaral a zase zmizel.

Elias přišel jako vždy kolem čtvrté. Napadlo jí, že mu, až budou spolu o samotě, řekne, jak se na něj těšila, ale on vypadal podrážděně, a tak tu myšlenku zaplašila. Nechal si naservírovat jídlo, všiml si knihy na zemi a vrátil ji zpět do police, pak poslal Merricka pryč.

„Jak ses dneska měl?" zeptala se jej opatrně, sotva zaslechla sluhovy kroky na schodech.

„Ani mi nemluv," zašeptal unaveně. „V Dole se stala nehoda. Dvacet otr..." zarazil se, aby našel vhodnější slovo. „Dvacet lidí to zavalilo. Dalším deseti jsem podepsal rozsudek smrti za neopatrnost, přestože si nemyslím, že za to mohli. A bude se to dál prošetřovat."

Klekl si k ní a rozvázal jí okovy: „A co ty? Našla jsi v té knížce něco zajímavého?"

„Jak jsi poznal, že jsem si ji prohlížela?" dotázala se udiveně a on nahmátl na podlahu vedle ní.

„Vypadla ti z ní záložka," zamával papírkem a položil jej na stůl. „Kdyby tě s tím nachytal Merrick, musel bych tě zbičovat. Tohle mi nedělej, Lio."

„Jak poroučíš," odvětila automaticky.

„Nic ti neporoučím. Říkám to, jak to je. Jsem utahaný a podrážděný. Celý den jsem se za tebou těšil a ty..."

„Ty ses za mnou těšil?" zopakovala po něm a položila mu dlaň na tvář.

„To jsi celá ty, vždycky hledáš v tom, co říkám, to co hledat nemáš," ušklíbl se.

Zvláštním způsobem se jí ta výtka líbila. Hovořil o ní. Nikoli o tom, co představovala. Nestavěl ji mezi ostatní Gumenky, považoval ji za někoho, koho poznal osobně. Kdo se mu oddělil od ostatních a dostal určitou váhu.

Vzal ji do náručí a položil na postel. „Omlouvám se za ten včerejšek. Neměl jsem usnout. Užila sis to se mnou aspoň trochu tak, jak jsem si to já užil s tebou."

„Dvakrát," odpověděla mu s úsměvem.

„Jak to myslíš?" zprvu ji nechápal a pak na ni začal s údivem zírat. „Dvakrát?" zopakoval a usmál se spokojený se svým mileneckým uměním. Tak to bychom se to dnes mohli pokusit ještě znásobit," začal jí líbat na krk a postupně se přesouval k jejím ústům.

„Nejdřív mi ale prosím řekni, o čem je ta kniha. Viděla jsem obrázky, ale neumím si je pospojovat."

Elias se od ní odtáhl, trpělivě, ač lehce zklamaně. Popadl knihu a také talíř s jídlem, který jí podal, lehl si vedle ní a dal se do vyprávění. Byl to příběh o nešťastné lásce, avšak skončil dobře, protože se krásná pana modlila k Bohu a ten k ní seslal anděla, který jí pomohl obměkčit srdce jejích rodičů.

„Kéž by něco takového skutečně zabíralo," řekla a on se na ni zaraženě zahleděl, až poté mu nejspíš došlo, že se Dahlia nemůže rouhat, když to není její vlastní náboženství.

Vzal jí prázdný talíř a převlékl ji do své košile. „Chtěla by ses naučit naše písmena?"

Lia ihned přitakala a Elias začal od první stránky ukazovat znaky a říkat jí, co znamenají a jak se která slova čtou. Opravdu to byl podivný jazyk. Některá písmena se četla různými způsoby, ale on tvrdil, že brzy začne automaticky vnímat, jak se má jaké písmeno číst. Také některým slovům nerozuměla, ale až si osvojí písmena a bude rozumět okolnímu kontextu, hravě pochopí zbytek. Bylo už pozdě večer, když po něm přestala opakovat slovíčka a zkoušet odhadnout znaky.

Odložili knihu a Elias si stáhl košili. Vzal ji za ruku a položil si její dlaň na hruď. Jako by chápal, jak důležité pro ni je mít při styku aspoň malou kontrolu. Lia se pokusila posadit, ale hojící se spálenina ji vrátila zpět do peřin.

„Můžeš jít ke mně prosím blíž?" zeptala se a on si sedl téměř vedle její hlavy. Teď už zvládala rukou putovat po jeho těle. Dotkla se Eliasovy bradavky, kroutila ji v prstech a přitom mu hleděla do očí. Opatrně našlapovala v nebezpečném terénu. Nebo se jen domnívala, že je nebezpečný. Sjela po hrudi až dolů ke kalhotám a znovu se očima střetla s Eliasem. Ten pochopil její výzvu a rozepnul si kalhoty, Lia pod ně zajela a rukou mu začala přejíždět po lehce naběhlém údu. Elias jí však po chvíli zarazil, „už ne, prosím," nechápala, proč jí prosí. Veškerá moc byla v jeho rukou. Ale poslechla. Nechala jej ze sebe sundat košili a on si pak stáhl kalhoty i podvlékačky a ona si všimla, jak moc po ní toužil, pak si však všimla i něčeho dalšího. Sáhl do šuplíku a vytáhl provázek. „Takhle si to se mnou víc užiješ," řekl na objasněnou a tam dole se podvázal. Pak měla opět jeho hlavu nad tou svojí, cítila, jak jí dráždí prsa. Líbal je, jemně skousával a ona ke svému překvapení bez toho, aby se jí dotkl mezi stehny neměla daleko k prvnímu ze čtyř plánovaných bodů. Vzala do dlaně jeho penis a vložila jej do sebe. Elias se v ní začal náruživě a dlouze pohybovat. Téměř celý se vytáhl a pak do ní zajel až na doraz a ona hlasitě vykřikla gumensky ano. To slovo Elias očividně znal, protože pokračoval v tom, co započal a ona se brzy poprvé napjala. Stouplo jí to do hlavy. Na chvíli jako by nic neviděla, nic neslyšela, nic necítila. Kromě toho nádherného pocitu tam uvnitř.