Nechtěný dar (18+)

155. Košilky (E)

Raději by Liu odvedl spát. Nelíbila se mu představa, že by ji teď nutil mluvit s lidmi, kteří v ní vyvolali takovou úzkost. Ale viděl, jak se vedle něj odhodlaně zase posadila, a raději se jí rozhodl podpořit, než se zbaběle vzdát s myšlenkou na to, že neudělal víc, aby ten večer nedopadl až tak příšerně. Oba by si vyčítali, že si ve městě vytvořili nepřátelé. I doktor se však zdál být mírnější. „Už je Vám lépe?" dotázal se Dahlii, když Iryna nandavala druhý chod.

Lia slabě přikývla a nechala se od Eliase políbit na spánek.

Paní Noviková pak očividně přehodnotila svou rétoriku a začala se namísto Eliase vyjadřovat k Irynině kuchyni. Přesto ho po očku pozorovala a zničehonic se po pár soustech dotázala Dahlii: „A co vy, drahá? Také vypomáháte s vařením?"

Dahlia na tu otázku vykoktala: „Snažím se."

„Jistě Vašemu muži musí jídlo od Vás chutnat. Nebo se snad pletu? Přeci jen jste mu asi neměla šanci uvařit před tím, než jste se vzali."

Dahlia se zmateně zahleděla na Eliase. Bylo jasné, že odpověď přenechává jemu. „Mě na takových věcech nezáleží, paní," pokoušel se znít mile. „I já si svou ženu vzal z lásky. Dahlia je má nejlepší přítelkyně a láska mého života," usmál se na svou ženu.

„Ale jestli se nepletu, tak už jste ženatý byl."

„Elias přikývl."

„A s Azmariňankou. Chcete tvrdit, že chováte hlubší city ke Gumence?"

„Z úcty k mé zesnulé ženě bych na takovou otázku nerad odpovídal," pronesl Elias. Ale kdyby měl pravdivě odpovědět, řekl by, že ano. Z Maryiny smrti se vzpamatovával dlouho, ale věděl, že z té Dahliiny by se nevzpamatoval nikdy. Pak k jeho údivu paní Noviková dořekla: „Musíte ji velmi milovat, když jste kvůli ní riskoval svůj život a šel na pranýř."

„Chápu, že to ve vás může vzbuzovat údiv. Ještě před pár lety bych se nad tím sám podivoval. A nemůžu vám vyvracet vaše názory na odlišnost našich ras. Jestli si myslíte, že bych měl mít nějaké podřazené místo, nemám jak se proti tomu bránit. Ale současně bychom k vám byli rádi otevření a dali vám možnost, abyste sami pochopili, že naše odlišná rasa až tolik neznamená."

„Teda kluku, z tebe je hotovej básník," šťouchl si do něj Anton.

„Nemyslela jsem tím, že byste měl mít podřazené místo," zakroutila nad tím hlavou Noviková. „Pouze se obávám, abyste nás nezačali vy brát jako podřízené."

„Ode mě se toho bát nemusíte," zakroutil nad tím hlavou.

U dezertu už se Lia usmívala a dokonce se odvážila před nimi Eliase slabě políbit na tvář. Když se pak loučili, doktor Eliasovi podal ruku a pronesl: „Kdybyste zase někdy potřebovali mé služby, nebojte se na mě obrátit."

„Neradi bychom vám zbytečně poškozovali reputaci."

„Ale to neřešte. Já na tyhle věci nedám. Dám spíš na vlastní úsudek, a ten jste mi jistě vylepšil. Je vidět, že jste ke své ženě vlídný. Má žena je trochu těžkopádná, ale na to si zvyknete."

Po večeři se hned Elias s Dahliou uchýlili k sobě do pokoje. Iri byla vzhůru a kňourala. Lia jí na uklidnění strčila do pusinky bradavku, i když věděla, že z ní skoro žádné mléko nedostane. On mezitím přebalil Seliu a potěšilo ho, že mu za to Lia tentokrát neděkovala. Měla v sobě zvláštní klid. Oči jí zářili a láskyplně se na něj usmívala.

„Můžeme je dát dnes k nám do postele, jestli chceš," nabídl jí a ona přikývla a poté, co se převlékli do košilí, své dcery položili mezi sebe a ve světle svíček se na sebe usmívali a něžně hladili jak sebe, tak své děti. Jejich dojemnou chvilku přerušilo po pár desítkách minut zaklepání na dveře.