Nechtěný dar (18+)

103. Koláče (E)

 Zpráva od Verity sesypala jeho plány jako domeček z karet.

„Samantha a Kyle se vrací do Lightmondu," oznámila mu po pár dnech od návštěvy Palperotha před Liou.

„To je skvělá zpráva. Zase tu budeš mít rodinu," odvětil na to Elias, kterému nedošlo, co všechno tahle lavina spustí.

„Ty mi nerozumíš, Eliasi. Budeme se stěhovat zpět do Delgadova Hnízda. Už sem nebudu moci každý den chodit."

„Ale kdybys jim vysvětlila, že..."

„Co jim mám vysvětlit?" vyjela na něj. „Že se jejich strýček zakoukal do Gumenky? Studují v Kingsfordu. Ta tvoje Lia je pro ně míň než otravný hmyz. A já pro ni to, co zbylo z mojí rodiny, neodsunu na druhou kolej."

„Takže najednou už nejsem tvoje rodina já?" vyhrkl rozčíleně.

„Ty bys nejlépe udělal, kdyby ses oženil s tou svojí Avou. V zájmu všech," řekla Verity. „Požádej ji o ruku a najmi si sluhu, který ti to tu dá trochu do pucu, ať příště nemusí lhát, že se jí tu líbí." Pak kývla k Lie. „Ona už dávno pochopila, že ji odsud nedostaneš. Už nemáš kromě sebe koho zklamat, Eliasi. Tak přestaň zbytečně riskovat," vyšla ze dveří a Lia s Eliasem osaměli.

Světlovlasý muž bezradně klesl na židli. „Verity nemá pravdu," řekl, když si všiml, že jej už téměř odpuchlýma očima pozoruje. „Dostanu tě odsud." Došlo mu, že v jeho hlase zazněla nejistota, a tak se to pokusil jistěji zopakovat: „Dostanu tě odsud. Jenom to tu budeme muset pár dnů přežít se sluhou."

Lia stále mlčela. Ale on už od ní odpověď neočekával. V něčem pravdu Verity měla. Ani Lia už mu nevěřila.

Když byl schopný se zvednout, zašel jí vyměnit obklady. Posledních pár dnů spal v posteli vedle ní. Párkrát měla noční můry, jednou celou noc prozvracela, takže se příliš nevyspal, ale na tom mu nezáleželo.

„Ještě něco potřebuješ?" dotázal se jí.

Dahlia otevřela ústa, ale pak raději zmlkla.

„Můžeš mi říct cokoli," vybídl ji.

„Mohl byste mi prosím přinést ten koláč, o kterém jste minule mluvil. Ráda bych ho zase ochutnala, než..."

Elias okamžitě pochopil, kam tím míří. Představila si, jak s ním v domě bydlí sluha a manželka a ona nemá žádnou volnost ani žádné jídlo navíc. „Přinesu ho. Určitě ho přinesu."

Následujícího dne koupil koláčů hned několik a zanesl jí je. Usedl k ní na postel a začal před ní rozbalovat ubrousek s jahodovým, tvarohovým a borůvkovým koláčem. „U nás se moc z jablek nepeče, ale tyhle by ti také mohly chutnat."

Lie se zachvěly rty a namísto nadšeného jásání se dala do pláče. „Šššš..." zašeptal. „Nikdy nedovolím, abys žila na řetězu v nějaké kleci."

„To je to, co si zasloužím, pane," zašeptala.

„Ty si zasloužíš plnou náruč jablečných koláčů," uloupl kousek sladké kůrky a vložil jí ji do úst. „To je ono. Jen jez. Přinesu ti je, kdykoli si o ně řekneš."

Snědla všechny tři, a pak usnula.

Když přišel další volný den a zároveň poslední dva dny, kdy byla Verity ještě v domě, už měl sjednaného nového sluhu. Jeho švagrová to vyřídila za něj. Elias tu zprávu sdělil Lie opatrně. Bál se, jak zareaguje, ale ona jen přitakala. Zdála se být otupělá a se vším smířená.

„Dovedeš vstát?" dotázal se jí.

„Jestli si to pán přeje," odvětila.

„Pán ti pomůže," ušklíbl se Elias a natáhl k ní ruku. Lia se nejprve posadila.

„Klekni si na zem," řekl jí a pak jí s tím pomohl, ale než stačil dát další instrukce, začala mu rozepínat kalhoty. „Ne, Lio. To ne. Nech toho," zarazil ji rázně a Lia stuhla a sklopila zrak. Břicho už měla doslova obří. Do pytlové tuniky se narvat nedalo, ale do pár Eliasových vytahaných košilí se ještě vešla. Elias jí opatrně otočil čelem k posteli a položil jí ruce na lůžko, pak jí vyhrnul košili až ke krku. „Počkej tu a ani se nehni," doporučil jí.

Pak zaběhl pro kostku sádla a začal jí s ní mazat zahojené jizvy. Těm čerstvým se snažil vyhýbat. Vetřel jí tuk do kůže, ale tím se nezastavil. Dál jí masíroval stuhlá záda. Lia nic nenamítala. Vycházelo z ní jen slabé kňučení, ale bylo to spíš spokojené předení, než projev bolesti. Položila si hlavu na ruce, a když skončil, zdálo se, že spí.

V pondělí ráno ji svlékl a připoutal k nohám postele. „Pokusím se přijít brzy," řekl, jako říkával vždy. Celou dobu v práci na ni myslel. Verity tou dobou byla už v Delgadově Hnízdě a pokoušela se ho přetvořit zpět v rodinnou harmonii, než dorazí její děti. A k Eliasovi měl v průběhu dne dorazit nový sluha. Verity už mu předala i svůj klíč od domu.

Zpátky se opravdu vracel ve spěchu. Byl doma krátce po třetí, vchodové dveře však už byly odemčeny. Rychle vyběhl schody a vzal za kliku svého pokoje. Lia klečela spoutaná u postele a zezadu do ní přirážel cizí chlap. Elias odtamtud vypadl a řádně za sebou bouchl dveřmi, aby dal svému novému sluhovi najevo svou přítomnost. Na chodbě však nevydržel jen tak stát. Byl zničený z toho, jak rychle se věci vrací do starých kolejí. Opřel se o zeď, jako bez duše sjel k zemi a sklopil hlavu do dlaní.

O pár minut později sluha vyšel na chodbu. „Stalo se něco, pane?"

„Stalo," vyhrkl Elias popuzeně. „Jak si dovoluješ nechat svého pána čekat?"

„Omlouvám se, pane. Očekával jsem vás později. A ta vaše kurva si o to koledovala."

„Moje kurva je moje starost. Teď mi pomoz na nohy," natáhl k němu ruku. „Od převzetí města těmi hrdlořezi mám špatnou nohu." nechal se zvednout a vzal si hůl.

„Elias Delgado, a ty..."

„Cedrick Hannes. Ještě jednou se omlouvám, pane. Můžu si nějak opravit reputaci?"

„Tím, že mi přineseš večeři, a pak už mi nepůjdeš na oči," ušklíbl se Elias.

Vstoupil dovnitř a všiml si, že Lia leží ve vlastních zvratkách.

„Proč jsi to neuklidil?" zeptal se ho.

„Chtěl jsem tu mrchu nejdřív potrestat."

„Tresty nech na mě. Ty tu jen uklízíš a krmíš. Když tě nebude poslouchat, řekneš to mě."

Přiklekl si k Lie, aby zkontroloval, co všechno jí provedl. Dahlia k němu vzhlédla a oči se jí začaly orosovat slzami. Jen ji znásilnil, nic víc. To byla první myšlenka, co Eliase napadla. Ale hned na to se za ni zastyděl. Nebylo to žádné jen. Byla to teď jejich realita. Ten muž se jí intimně dotýkal. Využil ji pro své vlastní dobré pocity. Vybil si na ní svůj chtíč. Vzrušovalo ho její nahé tělo. To tělo, které mu ona nedovolila vidět, dotýkat se jej, pronikat do něj.

Usedl ke stolu a čekal, až mu Cedrick donese jídlo, uklidí kolem Lii a odejde. Pak zamkl a klekl si k Lie. Beze slova jí rozdělal okovy a položil ji na postel. Chtěl ji přikrýt, když si všiml, že roztahuje nohy. „Přejete si mě, pane?" dotázala se ho, ale bylo na ní vidět, jak znaveně přivírá oči. Elias na tu otázku neodpověděl, vzal peřinu a přikryl ji. Pak vzal ze stolu talíř s jídlem a začal jí jídlo vkládat do úst a ona poslušně jedla. Po pár soustech se jí však zvedl žaludek. „Je mi zle..." uniklo jí z úst, Elias ji vzal do náručí a odnesl do koupelny. Tam ji nechal sedět u toaletní mísy a hladil ji po zádech.

„Nemělo by to v šestém měsíci už přejít nebo se to aspoň trochu zklidnit?" tázal se jí.

„Omlouvám se, pane," zašeptala na to.

„Myslím to vážně. Mám o tebe starost. Jestli budeš pořád takhle zvracet, tak vyhladovíš."

„Pán je moc hodný," zamumlala na to, pak se musela znovu chytit záchodové mísy.