Nechtěný dar (18+)

108. Přeci by mě neopustil (D)

 Dostavník se s ní prudce rozjel. Vyděsilo ji, že u ní Elias nebyl, ale nebyla schopná dělat nic jiného, než se držet za břicho, aby si příliš nenatloukla. Z cesty už jí bolely všechny kůží potáhnuté kosti, z hladu blouznila a břicho měla jako kámen.

Po nějaké době konečně zastavil, ale namísto Eliase na vůz vyskočil jenom Kieran. „Elias říkal, že tu je někde křesadlo," slyšela ho mluvit.

„A kde je?" zašeptala. Až pak se Kieran přestal rozrušeně přehrabovat v batožině. „Byl tam vlk. Šel po mě a... Elias řekl, že ho odláká."

„Ne, to nemůže být pravda," ušlo jí z úst a v očích se jí objevily slzy. „Přeci by mě teď neopustil..."

Kieran sklopil zrak. „Rozděláme oheň a počkáme na něj. Do rána zbývá ještě pár hodin."

„A jestli nepřijde?" začala panikařit. „Musíme ho jít hledat."

„Jestli nepřijde, tak nemá cenu se vracet. Mrzí mě to Dahlio."

Chtěl si k ní přikleknout a obejmout ji, ale ona k němu vztáhla ruce: „Prosím ne. Nesahej na mě."

„Promiň, nechtěl jsem ti nějak ublížit. Elias řekl, ať tě odtamtud dostanu."

„Protože si pořád musí hrát na zasranýho hrdinu," vyhrkla a dala se do pláče.

„Třeba se mu podaří utéct."

„Vždyť kvůli té noze nedovede ani pořádně chodit," vzlykala. „Nikdy jsme neměli odjíždět. Neměla jsem to chtít. Měla jsem mu říct, že už nechci, aby pro mě riskoval."

„To nedává žádný smysl, Dahlio."

„A co na tomhle zasraným světě dává sakra smysl?"

Chlapec na ni chvíli udiveně zíral. Nebyl zvyklý vidět dívku nadávat. Ani ona by ještě před pár lety nedovedla klít. Naučila se to od Eliase.

„Rozdělám oheň," řekl a seskočil dolů. Pak se vrátil a pomohl Lie k ohništi. Ze svého vaku vytáhl dvě okoralé pletýnky a jednu jí podal. Lia ale nebyla schopná ani ležet, ani sama od sebe jíst, a tak sroloval deku a podložil jí hlavu.

„Nebudu jíst," zašeptala, když se jí pokusil pečivo natrhat. „Ne, dokud nepřijde."

„Měla bys..." spustil, ale pak se odmlčel a schoval pečivo zpět do vaku.

„Už máš vybraná jména?" dotázal se jí, zřejmě, aby odvedl pozornost od Eliasovy absence.

„Jedno," přitakala. „Když jedna z nich bude holčička, pojmenujeme ji Selia."

„To je azmarinské?"

„Ne. Je to akronym. Vymyslela jsem to v době, kdy jsem si myslela, že mi Eliase odvedou na práce za Severopol. Chtěla jsem, aby věděl, že jsem pyšná na to, že bude otcem mého dítěte. Pamatuji si, jak plakal, když jsem mu to řekla," zamyslela se. „Nikdy jsem žádného muže neviděla plakat. Gumenští muži kolem mě byli vždycky..."

„Chápu, jak to myslíš. Svého otce jsem nepoznal, ale zato jsem znal své strýce z matčiny strany. Pořád jenom pili, prali se a přežířali se k prasknutí. Svého otce si představuji stejně."

„A taky se dost často smějí. Úplným hloupostem," zakroutila nad tím hlavou.

„Ale Elias se moc často nesměje. Má pořád tu svojí vážnou tvář. Jenom, když mě porážel v šachách, tak se smál."

„To znám. Taky mě je učil, aby nade mnou mohl vyhrávat. Ale v kartách je zase příšerný břídil, v těch jsem ho vždycky porazila."

„Ty hraješ šachy a karty?" nechápal.

„Taky ti připadá špatné, když se žena věnuje takové zábavě?"

„Já jsem asi prostě rád, když se žena baví," usmál se. „Moje máma měla pořád jenom starosti a já nikdy nevěděl, jak ji učinit šťastnou."

„Zemřela?" dotázala se ho opatrně.

„Ne, ale je ještě stále v Lightmondu. To už ji asi uvidím až v příštím životě."

„O tom se raději před Eliasem nezmiňuj," zašeptala roztřeseným hlasem. Snažila si uchovat naději, že je najde, ale nedovedla se déle přetvařovat.

„Proč? Nevěří na příští životy?"

„Ne, věří jenom na toho jejich starého moudrého muže v azmarinském nebi."

„Dává to větší smysl než ty vaše povídačky," zaslechla za sebou jeho hlas a prostoupila jí obrovská úleva. Kulhal a oblečení měl celé zmáčené.

„U všech bohů, ty žiješ!" vyhrkl Kieran a vyběhl ho podepřít a doprovodit k ohni a Elias se k jejímu údivu nechal. Ale k Lie se usadit nechtěl: „Běž kousek dál, jsem promrzlý na kost. Jde ze mě chlad," řekl, pak si začal sundavat kabát i košili a kalhoty a Kieran zůstal dlouho zírat na jeho jizvami zbrázděné tělo.

„Pojď ke mně, miláčku Já už v sobě trochu tepla mám a potřebuju se přesvědčit, že jsi celý," odpověděla. Na to se k ní Elias pomalu přesunul. Lia se ho nejprve slabě dotkla a pak se k němu pevně přitiskla. Na chladu sálajícímu mu z těla jí nezáleželo.

„Co tě to jen u všech čertů napadlo," vyhrkla. „Víš, jak moc jsem se o tebe bála?"

„Dělal to, aby mě zachránil. Kdyby je neodlákal, bylo by po mě," hájil ho Kieran. Elias už podle všeho pro tuhle noc domluvil. Nechal se od Lii líbat na tvář a hladit po vlasech a přitom zavřel oči. Zjizvená záda nastavil plamenům. Chlapec mezitím rozmístil kolem ohně promočené věci.

Pak se chystal ulehnout na zem na druhé straně ohniště.

„Pojď k nám," vybídla ho Lia.

„Ale..." chtěl se nějak bránit.

„Jen pojď. Vezmi tu deku. Vejdeme se pod ní všichni tři."

Přešel k nim a všiml si i neexistujících prstů na Eliasově noze. Ale nic na to neřekl. Přiložil na oheň a ulehl z druhé strany k Lie.

Když o pár hodin později otevřela oči, Kieran už vedle ní nebyl. Seděl u ohně a v kotlíku převařoval vodu. Od ohně se k ní linula vůně pečeného masa. Liiny oči se na okamžik střetly s těmi jeho. Usmála se, pak obrátila pozornost k Eliasovi a k jeho slunečními paprsky ozářené kůži. Pořád se jí to zdálo jako sen. Mít ho u sebe, moci se ho dotýkat. Dívala se, jak spí, a v duši se jí rozhostil klid. Chlapec rozlil vodu do měchů a do Liina přihodil z Eliasova vaku trochu heřmánku.

Pak se Lia odhodlala Eliase probudit. „Elio?" zašeptala k němu.

„Ano, lásko?" odpověděl jí se zavřenýma očima.

„Mám hlad," odpověděla mu.

Elias si protřel oči a otočil se k ohništi a na na klaccích napíchnuté králíky.

„To ty?" zeptal se ochraptělým hlasem Kierana.

„Chtěl jsem se nějak odvděčit za to, žes mi zachránil život," provinile sklopil zrak.

„Hlavní je, že jsme to všichni přežili," mávl nad tím rukou Elias. Posadil se a natáhl se po košili, ale nenavlékl si jí. Stále byla vlhká.

„Můžeš mi pomoct si sednout?" dotázala se ho Lia, a když tak učinil, vybídla ho, ať deku přehodí oběma přes záda.

„Co ty? Jak ti je?" dotázal se jí.

„Mnohem lépe," usmála se na něj. Kieran vzal z ohně klacek s opečeným králíkem a podal ho Eliasovi. Lia si položila hlavu na jeho rameno a on ji začal krmit.