Nechtěný dar (18+)

15. Vypálený cejch (E)

 Po zbytek dne se nemohl zbavit úsměvu. Těšil se na to, až Dahlii tu zprávu oznámí a zároveň si pochvaloval, jak bystrý ten hoch je. Kdyby nepřistoupil na Eliasovu hru už před pár týdny při vstupu do tábora, byl by teď mrtvý, a i dnes pochopil, co mu Elias naznačoval. Pokud se jej někdo jiný zeptá na jméno, vymyslí si jméno jiné. Z toho, co o Chakarovi doposud Elias slyšel, si o něm dovedl utvořit jen nezřetelný avšak taktéž nelichotivý obrázek a nebylo vyloučeno, že by se našli další pozůstalí, kteří se rozhodnou pomstít na Chakarově rodině.

Jeho podezření mu potvrdil Prosper, který se zjevil pár minut před koncem Eliasovy pracovní doby v jeho kanceláři.

„Dlouho jsme se neviděli. Čemu vděčím za tu čest?" nasadil mladší z bratrů vřelý úsměv a Prosper, houpající se na jeho židli s nohama na stole mu úsměv opětoval.

„To víš, spousta práce na Radě. Do města teď dováží každým dnem nové Gumeny. Přerozdělujeme je podle poptávky do okolních vesnic."

„A poptávka je předpokládám velká."

„Ano, jistě. Ale až padne Severopol, budeme moci více vyvážet a dokonce otevřít další důl na druhé straně města," pochvaloval si. „Jistě to nepotrvá dlouho. Ty krysy už ví, že prohráli. Kdyby tu osadu neobklopovalo moře, mohli jsme je vypálit."

„Je to svízelná situace, ale s vírou v pána a v jednotu Azmarinského lidu vyhrajeme i v Severopolu," odříkal slova, která opakoval, i když se on sám chystal do bitvy.

„Za krále, vlast a všemohoucího," přitakal Prosper, „nechť jsou stále s námi proti těm švábům," zasmál se vtipu, který Elias nepochytil a netaktně ihned přešel ke zprávě o Jackovi. „Musíš teď být vzteky bez sebe kvůli té nepříjemnosti s bratránkem." Nikdy s ním příliš nevycházel, nejspíš žárlil na přátelství, které pojilo s Jackem Eliase. „Kdybych tušil, že v tom ta Gumenská štětka měla prsty."

„Jen se z ničeho neobviňuj," s předstíranou dobrosrdečností mu nalil pohár vína. „Však já jsem jí už patřičně potrestal."

„Víš, o to mi právě jde. Rád bych, aby spravedlnosti bylo učiněno za dost a abych i já mohl pocítit opojný pocit odplaty. A proto bych rád přišel dnes s Verity na večeři."

Eliasovi se začala vřít krev v žilách, přesto se dovedl ovládnout. „Ovšem," přitakal. „A můžu předem vědět, jak toho hodláš docílit?"

Prosper vstal a vyhlédl ven na v dvouřadách pochodující od uhlí zašpiněné otroky. „Nech se překvapit, bratříčku. Jsem si jist, že nebudeš zklamán."

Když ten den dorazil Elias domů, na dobrou zprávu jako by zapomněl. Poslal Merricka připravit večeři i pro bratra se švagrovou a v nastalém tichu před bouří se postavil nad na zemi spoutanou otrokyni. „Prosper se ti přišel pomstít za Jackovu smrt. Bude k tobě krutý, ale ty mě nesmíš prosit o pomoc. Nemůžu ti pomoct, když tu budou. Můžu tu hru jen hrát s nimi. Ale věř mi, že nic z toho, co řeknu nebo udělám, nemyslím vážně."

Dahlia neodpověděla, viděl, jak se chvěje. Klekl si k ní a už tak potrhaný hábit jí od ramene téměř k šíji rozpáral. Chtěl vystavit její zkrvavená záda. Pak se neubránil a přeci jen ji pohladil po vlasech.

Prosper s Verity dorazili brzy. Jídlo ještě nebylo ani připravené, ale čekat jim nevadilo. Nesli s sebou kožený pytel a z něj Eliasův starší bratr vytáhl k železné tyči svařený železný tvar hada z rodinného erbu. Chřestýše. „Otec to používal k vypalování značky na koně, ale řekl jsem si, že klisna jako klisna," uchechtl se a druhému muži došlo, komu chce toho hada do kůže vpálit.

„Ty se překonáváš bratře, jaký báječný nápad," řekl. Hlas se mu přitom chvěl hrůzou. Prosper vložil železo do ohně, aby se nahřálo. „Koukám, že i ty jsi dostál svému jménu," prohlížel si zmrzačenou dívku. Elias si všiml, že téměř nedýchá. Pochopila, co jí čeká.

„Všichni jsme Jacka moc milovali," přisvědčila Verity. Vždycky tu frázi ráda používala. Když mluvila o jeho ženě, strýci, otci i bratranci.

„Doufal jsem, že zemřel rychle, ale tihle horské krvežíznivé bestie nevědí, co znamená zabíjet se ctí. Jsou to jen zvířata," pokusil se vyplodit nenávistný proslov Elias.

„Znovu se ti omlouvám," předstíral Prosper rozpaky. „Ale kdybys chtěl, můžeme ti namísto téhle nabídnout jinou. Zařadíme tě do pořadníku přednostně. Možná si i sám budeš moci vybrat."

Elias na okamžik stuhl neschopný odpovědi a byl vděčný Merrickovi za to, že do krátkého ticha před neuváženou a jistě podezřelou odpovědí rozrazil dveře a začal podávat na stůl."

„Možná to tak Pán chtěl," přišel nakonec s rychle sešitým odmítnutím. „Chakarova jsme utratili. Jediný jeho potomek byl podle mých informací teprve pětiletý a všechny pětileté jsme podle pokynů postříleli už při příchodu do města. Ta děvka je to poslední, co po něm zbylo. Když jí budu šukat, vzpomenu si na to, že on už nemůže," vyklouzlo mu a až příliš pozdě mu došlo, jaká rána pro ni bude to slyšet. Nehledě na to, co jí před jejich příchodem slíbil, jí tahle lež přivedla k slzám. Viděl, jak se chvěje, ale dřív než se stihla rozvzlykat, vstal, popadl náhubek a dal jí ho do úst. Pak ji několikrát za sebou kopl do zad, aby jí dal jiný důvod plakat. Nemohl riskovat, že se Prosper dozví, že Dahlia umí azmarinsky.

„Nechci, aby si zničila zuby, až jí označíme," objasnil. „Potrpím si na pěknou tvářičku."

„To bych taky rád," přikývl Prosper, "ale to by mě ta děvka nesměla kousnout." Do čeho ho jeho otrokyně kousla, to Elias raději vědět nechtěl.

Strhl z Dahliy pytlovinu a ruce v okovech jí vyhoupl na postel. Seděla k nim zády, nahá a vyděšená. „Drž děvko," zasyčel na ni, pak vzal za dřevěnou rukojeť nahřátého razidla, avšak jeho bratr to chtěl udělat sám a převzal ji od něj. Elias šel s ním k tmavovlasé dívce a stáhl jí z ramena vlasy.

„Ale kdepak. Hezky jako koně," ušklíbl se Prosper, stáhl Dahlii zase na zem Elias byl opravdu vděčný, že se nyní nebránila. Když se nahřátý znak dotkl kůže na jejím zadku, vyšel z ní výkřik, po němž se složila na zem a zůstala ležet jako bez života.

Eliasovi hosté ještě chvíli hodovali a on se velmi snažil jim naslouchat, ale nedovedl to. Měl chuť vzít ze skříně uschovanou zbraň a vpálit oběma kulku do srdce. To oni si zasloužili pykat. To oni si zasloužili nosit cejch. To oni si zasloužili projít si očistcem i pekelnými plameny.

Sotva odešli a Merrick sklidil ze stolu, sundal jí okovy a namočil několik studených obkladů. Spálenina na hýždi vypadala hrůzostrašně. Byl si jist, že jí bude hyzdit stejně jako před pár týdny vypálené číslo nejspíš navždy. Přinesl si nádobu se studenou vodou k posteli a pár hodin se pokoušel držet spáleninu v chladu. Dahlia držela oči přivřené a vzlykala. Polštář pod ní zmáčely slzy. O se však příliš styděl za to, co napovídal, na to, aby s ní teď mohl mluvit.

Krátce po půlnoci zhasl. Ráno musel brzy vstávat a jít do práce a kdyby zaspal, nepomohl by ani jí ani sobě. Otočil se na svou stranu postele, ale nemohl usnout. Lia se zdála být najednou klidná a ač jej napadlo jí puchýřovitou kůži ještě znovu schladit, nechtěl jí budit. Byl přesvědčen o tom, že ve spánku žádnou bolest necítí.

Pak však zaslechl, jak se odkrývá a její slabé nohy kloužou dolů z postele. Počínala si tiše jako myš, jen občas slabě zaúpěla. Podepírala se o nábytek až k jeho skříni. Na okamžik jej napadlo, že si chce jenom vzít jednu z jeho košil a nechce jej probudit. Pak však v měsíčním svitu uzřel v jejích rukách zbraň.