Nechtěný dar (18+)

70. Špatné myšlenky (D)

 Líbilo se jí vidět ho zase sedět u stolu, i když to sezení spíš připomínalo spaní na stole. I v Eliasových očích teď plály jasnější plamínky. Jeden večer ještě hráli šachy na zemi, další večer už vydržel diktovat tahy u stolu a občas nějakou figurkou pohnul sám. Když však zbrkle poschazoval při tahu, všechno, oč jeho roztřesená ruka zavadila, nechal za sebe zase táhnout Antona nebo Dahlii. Chtěl si ulevit sprostou nadávkou, ale namísto toho jen zaťal zuby. Poznala to na něm. V takových chvílích bylo lepší nechat to bez povšimnutí. Nestál o utěšování. Na utěšovatele býval v takovém případě hrubý.

„Děláš pokroky, kluku," vysmekl mu po hře poklonu Anton.

„Jo? A jaký?" utrousil na to suše Elias.

„Už nevypadáš na umření."

„Ale pořád se se mnou musíte tahat."

„Však i to se brzy změní."

„Víš, co se změní?" vyhrkl nevrle. „Přijede ten zkurvysyn a bude se zase sápat na Liu," tu nadávku přitom řekl azmarinsky. Gumensky ji neuměl. Všem však došlo, jak silný to byl výraz.

„Elio," zarazila ho Lia. „Přestaň prosím." Sama na to nechtěla myslet.

Elias k ní vzhlédl a v tom pohledu se mísila bolest se sebenenávistí. Anton vstal a zavelel: „Jdeme spát. Všichni."

Následující noc se nemilovali. Elias k ní natáhl ruku, ale ona se jí nezvládla chytit. Namísto ní popadla polštář a ulehla pod něj na zem.

„Lio, to nemusíš. Nedotknu se tě. Přísahám," komentoval její počínání. „Klidně mě svaž, jestli se vedle mě budeš cítit víc v bezpečí. Jen si prosím už nelehej na zem," hlas se mu zlomil.

Dahlia nejprve nedbala jeho naléhání, nakonec se však zvedla a došla do Stefanova a Vasilova pokoje, kde na háčku visely okovy. Donesla je do ložnice a usedla s nimi na kraj postele. Elias se jí zahleděl do očí a natáhl k ní ruce, které mu secvakla. Nohy mu nechala volné. Pak si lehla na svojí stranu postele, co nejdál od něj, ale obličejem k němu.

„Přivedl jsem tě na špatné myšlenky?" zašeptal.

„Ano," přitakala a otočila se k němu zády. Tou otázkou zničil poslední zbytky její snahy být milá. Byla na něj naštvaná za to, že k ní znovu přilákal starosti. Přerušil těch pár bezstarostných chvil svou obvyklou sebesabotáží. Měl dojem, že byl k ní příliš krutý a že dělal příliš málo, aby jí přestal být přítěží. Zatáhl ji do toho a teď se v tom chtěl dál utápět. Ona ne. Ona o to nestála. A teď si mohla vybrat, že o to nestojí.

V noci ho slyšela šeptat svoje jméno. Nejprve se domnívala, že se jí chce zase začít omlouvat. Pak jí došlo, že spí a promlouvá k ní ze spaní. „Lio, miláčku, prosím... Prosím neopouštěj mě," šeptal a třásl se.

„Eliasi," oslovila ho nahlas a to mumlání najednou ustalo.

„Promiň," zašeptal a ztichl. Lia to ale už nemohla vydržet. Došlo jí, že všechno, co říká, říká proto, že se trápí. A ona nechtěla, aby se trápil. Stačilo, že měl pořád bolesti. Ve tmě se k němu přisunula. Slyšela, jak vydechl úlevou a překvapením zároveň. „Hlavně mlč a nesnaž se na mě sáhnout prosím," zašeptala, objala ho a ruce složila za jeho krk, aby se nedotýkala Eliasových zad. Elias ji poslechl a společně znovu usnuli. Ráno je ve stejné poloze našla Iryna přinášející snídani.

„Už je ráno, hrdličky," pronesla, protože si nejprve nevšimla Eliasových spoutaných rukou. Pak jí však zrak zavadil o klíče na prostěradlem přikrytém stolku. Lia se pro ně přes Eliase natáhla a sundala mu je.

„Co se to tu dělo, paní?" dotázala se jí udiveně a přísným pohledem se přesunula k Eliasovi, který provinile sklopil zrak.

„Necítila jsem se dobře a Elias navrhl, abych ho svázala, ať se cítím víc v bezpečí," přiznala po pravdě.

„Myslela jsem, že se ho nebojíte."

„Je to složité vysvětlit."

„Vysvětli jí to tak, jak jsi to vysvětlila mě," usmál se na ni Elias a ona cítila, že má opět jeho podporu.

„Já..." vykoktala nejistě a chytila světlovlasého muže za ruku. „Občas nedovedu spát s mužem v jedné posteli. S žádným mužem," upřesnila. „A občas nedovedu snést pocit, že by se mě mohl dotknout. Je to jako by si moje tělo a moje hlava myslely, že se mi nemůže stát nic horšího, než že na mě někdo sahá. Nejen tak, jak muž sahá na ženu. Stačí slabý dotek. Mám to už od té doby, co jsem byla žena Todora Chakarova. Stačí mi málo, aby se to spustilo."

Iryna přikývla a přinesla jim do postele tác s jídlem. Lia vzala do ruky kousek jablka a vložila ho Eliasovi do úst. „Tohle jsou vzpomínky, o kterých s tebou chci mluvit," oba se vrátili do toho večera, kdy mu řekla, že ho miluje.

„Miluji tě," zašeptal a provinile sklopil zrak.

„Vždyť já vím," usmála se na něj a navzdory tomu, že s nimi stále byla v pokoji Iryna, jej pevně objala. Rukou mu omylem přejela po zádech a slyšela, jak zatajuje dech. „Večer se vykoupeš," oznámila mu.

„Dobře," odpověděl a sotva se Iryna vzdálila dořekl: „Ale sám to nevzládnu, takže jestli se necítíš na to, abys na mě sahala, tak..."

„Zvládneme to společně," odvětila.