Dahlia přišla k sobě už doma. Měla horečku, motala se jí hlava a vyšlo z ní pár bolestivých vzlyků, po stehnech se jí zase spouštěla krev. Iryna jí pomohla se převléct do košile a uložila ji do postele. Anton mezitím běžel pro doktora. Sotva se však Novik objevil ve dveřích do pokoje, Dahlia si přitáhla peřinu až ke krku a vyděšeně ho pozorovala.
„Tak co to tu máme zase za problém?" dotázal se a odhodil na lůžko kufřík.
„Má silné bolesti a horečku. Taky jí teče krev."
„Byla venku?" pohlédl na přes židli přehozené šaty. Pak se na Irynu obořil: „Copak jste se úplně zbláznila, ženská. Pouštět ji v tomhle stavu z postele." Iryna mlčela. Nemyslela si, že od ní očekává odpověď. Pak rozdělal kufřík a vytáhl z něj rukavice. „Tak se na to podíváme."
V ten moment se Dahlia začala škrábat k Iryně sedící na kraji postele. „Prosím. Prosím ne," rozplakala se. „Prosím. Ať jde pryč. Prosím..." Vypadala k smrti vyděšená.
„Šššš," pohladila ji Iryna po vlasech. „Klidně mě chyť za ruku, jestli ti to pomůže."
Doktor se na ni díval s rozpačitou lítostí. „Však to nějak zvládnete, paní Chakarová. Slibuji, že vás nebudu trápit déle, než to bude nutné. A pak vám předepíšu něco na bolest a na uklidnění."
Dahlia o tom však nechtěla ani slyšet. Jako malé dítě se celá přikryla peřinou. Když se jí z ní lékař pokoušel stáhnout, křečovitě ji svírala. „Prosím ne. Já už budu hodná. Už budu hodná..." opakovala si. Z kuchyně se ozval pláč jedné a poté i druhé dívenky.
Iryna nervózně vstala: „Můžete počkat, než je zajdu nakrmit?" dotázala se.
Doktor bezradně pokrčil rameny: „Nemám na to celý den. A té holce se může brzy ještě víc přitížit."
„Však ona s vámi bude spolupracovat. Jen jí dejte ještě chviličku," pohladila Dahlii pes peřinu. Nahlédla do kuchyně a ke svému údivu zjistila, že Anton s Emery postávají u kamen a ohřívají mléko. „Zvládnete je obsloužit?" dotázal se.
„Levou zadní, děvečko," usmál se na ni její manžel. „Ty hlavně buď u Dahlii."
Vrátila se dovnitř a stáhla cíp překrývající Liinu hlavu. „Zkus myslet na svou rodinu. Na to, jak bude pěkné, až budete zase všichni pohromadě a zdraví," řekla jí. Lia otevřela zarudlé oči a přitakala. Pak natáhla ruku k Iryně a ta ji pevně sevřela. Pak doktor stáhl peřinu.
„Vyhrnu vám košili a podívám se dovnitř. Můžete roztáhnout nohy?"
Lia přitakala, zavřela oči a učinila, co po ní chtěl. Pak do ní začal strkat prsty a prohmatávat ji a ona se několikrát otřásla bolestí. „Vypadá to na zánět rodidel," oznámil. Stáhl jí košili zase dolů a přikryl jí peřinou. Pak si stáhl rukavice. Lia dál držela oči zavřené.
„Už je to za tebou," tišila ji Iryna a Dahlia nejprve vzhlédla a pak studem sklopila zrak.
„Doporučoval bych pravidelné sedavé koupele, taky vám předepíšu nějaké bylinkové směsi a tinktury. A hlavně teď nějakou dobu ani na krok z domu. Nejdůležitější je zůstat v čistotě."
„Ale já..." vyhrkla.
„Je to jen doporučení. Ale jestli si nechcete víc ublížit, tak ho budete dodržovat."
„Bude ho dodržovat. Na to dohlédnu," přitakala Iryna.
ČTEŠ
Nechtěný dar (18+)
Romance„Potřebuji ujištění," řekla. „Jaké?" nechápal. „Že se tě teď nemusím bát," odvětila mu. Dotýkala se jej slabě jako vánek. „Ne, nemusíš se mě bát, Lio," vstal, vzal z příborníku nůž a podal jí ho. „Teď jsi ozbrojená. Já ozbrojený nejsem. Jsem silnějš...
