Nechtěný dar (18+)

183. Kolikrát sis myla vlasy?

 „Vím, že jsem se choval jako idiot," spustil Elias přede všemi. „A mrzí mě to. Lie jsem se omluvil, ale pochopím, když na mě zůstane naštvaná. A to samé bych chtěl říct Vám," Lia si všimla, že hledí především na Irynu. „Jestli budete chtít, abych Vám dával všechny peníze, tak to udělám. Vím, že jsem včera utratil hodně za..." Lia si všimla, jak se mu do tváří žene červeň a chytila ho za ruku. Včera se musel hodně opít. Zřejmě za to dal celodenní výplatu.

„To bychom si přeci nedovolili po tobě chtít, synku," usmála se na něj Iryna. „Jenom bychom rádi věděli, co se s tebou děje."

Elias přikývl: „Měl jsem..." prudce vydechl. Lia věděla, že se jim svěřovat nechce, a všiml si toho i Anton, ale ten na rozdíl od ní nevybíravě vyzradil: „Jde o tu Azmariňanku, co s ní byl kluk ženatej. Teď na jaře to bude dva roky, co umřela. Kluk je z toho špatnej."

Iryna se zahleděla na Eliase: „Je to tak, synku?"

Elias sklopil zrak a přitakal.

„A myslíš si, že by ti na to mohl pomoct alkohol?" zeptala se ho.

Elias zakroutil hlavou: „Já vím, že to bylo ode mě špatné. Už se to nestane."

„Nám to nevadí, synku. Jestli to ze sebe potřebuješ nějak dostat, tak budeme stát při tobě," řekla mu, „Vím, že si uvědomuješ, že jsi včera překročil hranici. Jenom bych si přála, aby sis příště uvědomil, že Dahlii ubližuješ, dřív."

Lia si všimla, jak Kieran důrazně přikyvuje: „Mám tě rád, brácho. Ale tohle bylo za čáru. Vyděsil jsi nás. I ke mně bys měl být ohleduplnější..."

„Já vím," přikývl Elias. „Pokusím se." Pak shlédnul k Lie a kývl, aby začala mluvit. Ona ale věděla, že to nezvládne. Nechtěla o tom začít znovu. Ještě stále jí mravenčily prsty z toho, jak jí ráno přestaly poslouchat ruce. „Mohl... Mohl..."

„Mám jim to říct já, lásko?" dotázal se a ona přitakala.

„Je tu ještě něco, co Vám chceme říct. A jestli mi za to chce někdo z Vás jednu vrazit, příjmu to. Vím, že je to jenom moje chyba," začal. „Pak k sobě Liu přivinul a objal ji kolem pasu: „Lia měla dnes ráno záchvat. Ublížila si."

„Jak ublížila?" zajímal se Kieran.

„Je to jen pár škrábanců," odhodlala se říct Lia.

„Ale neovládala se," dořekl za ní lítostivě Elias. „A proto bychom Vás chtěli poprosit, abyste na ni dávali pozor. A kontrolovali jí, když bude sama."

„Děvečko?" otočil se k ní Anton, jako by chtěl ujištění, že to tak má být, a Lia přikývla. „Mohl za to Elias," potvrdila. „Udělal chybu. A zlobím se na něj. A necítím se dobře," přiznala. „Ale my to už spolu nějak vyřešíme," pohladila Eliase po zádech. „Viď?" vzhlédla k němu roztřeseně a on ji objal. „Šššš... To víš, že ano, lásko. Udělám, co budeš chtít, aby ti bylo zase dobře."

Pak šli do koupelny a Elias jí opatrně vydezinfikoval ranku. Když to štíplo a zachvěla se, na nohu ji políbil.

„Jsem teď vůči bolesti nějaká méně odolná," pousmála se.

Elias jí zase natáhl punčochu a pak k ní natáhl ruce a nečekaně ji k sobě pevně přivinul. „Promiň, lásko. Promiň mi to," slyšela, jak prudce dýchá. Pak se najednou sesunul na zem a klekl si před ní. Ruce sepjal k sobě jako při modlitbě: „Byl jsem příšerný hlupák. A jestli chceš teď, než mi zase začneš věřit, rozhodovat o našich penězích jen ty, tak to tak bude. Je jedno, že jsi žena. Nezáleží mi na mojí hrdosti."

Zakroutila hlavou: „Vstaň. Nemůžu tě takhle vidět," pomohla mu se postavit. „O peníze se budeme dál starat spolu. A jestli si chceš dát jednou za čas pivo, tak se mě nemusíš ptát. Ale už se neopiješ tolik, jako včera. Takhle řešit problémy nemůžeš," věděla, že zase zní příkře. Netušila, kde se to v ní bere. Jako by už dovedla i jinak projevovat frustraci než slzami.

Pak ho raději pohladila po tváři: „Jestli se to znovu stane, nepřijdeš o mě. Ani o kousíček mojí lásky. Ale bude mě to bolet. A..." zahleděla se mu do očí, „a já jsem teď na bolest citlivější, protože na ni nejsem tolik zvyklá."

Elias přitakal a políbil ji na čelo. Pak se jí zahleděl na vlasy a udiveně jí do nich zajížděl prsty. „Máš zezadu nějak potrhané vlasy, broučku."

Pátravě se na ni zahleděl a všiml si, že se ona netváří udiveně. „Můžeš mě odnést do postele?" dotázala se ho a on ji popadl a nesl ji přes kuchyň. „Dobrou noc," řekl ostatním a ona to opakovala. Pak ji uložil a pomohl jí se převléct. Mohla to udělat sama, ale nechtělo se jí. Chtěla, aby o ni pečoval. Následně zkontroloval holky, jestli spí, a zalezl k ní pod peřinu.

„Připadala jsem si vedle tebe špinavá," řekla mu. „Byla jsem dole u dobytka. Anton tam má strašně roztomilá kůzlátka. A já jsem odsud potřebovala pryč. Ale měla jsem dojem, že páchnu. A bála jsem se, že mi to řekneš. Neunesla bych, kdybys mi řekl, že páchnu jako dobytek."

„Kolikrát sis myla vlasy?" zeptal se jí.

„Třikrát. Snažila jsem se je hodně vydrbat, ale zůstaly mi pak v ruce nějaké chomáče."

Na to jí Elias začal po vlasech hladit: „Děkuji, že jsi mi to řekla. Až si je příště budeš mýt, pomůžu ti a zkusíme to jemně, aby se víc neponičily." Objal ji a zavřel oči.

„Ale neřekl bys mi to, viď?"

„Ne, nikdy," zamumlal v polospánku. „Ty jsi totiž můj miláček, Lio. A já tě moc miluji. A jsem strašný idiot."

Následujícího dne za ním přišla na oběd. Společně s Irynou a dětmi. Teple oblečení usedli ven na lavičku a Elias si od Lii převzal Seli, kterou houpal na koleni. Ostatní tovaryši vykukovali ven a zírali na Iri, proto ji Lia chtěla držet u sebe, aby jí těch pohledů ušetřila. Věděla, že si to dítě ještě neuvědomuje, ale jí to trápilo.

„Máte tu rodinou sešlost, Delgado?" křičel na něj Kirov. „Ty, tvoje otrokyně a ti tvoji kř..."

„Ticho," zarazil ho jiný muž, kterého Lia neznala. „Hleď si svého." Pak k nim přišel a představil se Lie jako Chalkin. „Co ty dřívka, co jsme smontovali?" dotázal se a pohlédl s údivem na Iri. „Líbí se jí? Nevím, jaký mají Azmariňanky vkus," pousmál se.

„Tuhle sis získal," řekl Elias. „Chalkin mi pomáhal s těmi ozdůbkami nad postýlkou," informoval Liu.

„Jsou moc pěkné," přitakala Lia.

„Doufám, že dělají holčičkám radost."

„Jo, pořád se po nich natahují. Hlavně Seli, ta je živější," pronesla Lia. Vtom Seli začala žvatlat a natahovat se po Chalkinovi. Lia dostala strach, ale Elias ji muži bez řečí předal. „Opatrně, je to cvalík."

„To teda. Ty jsi ale těžká," řekl muž a začal k Liinu dojetí dítě houpat. Nevadilo mu, že má smíšenou krev. Klidně se k ní choval jako ke každému jinému dítěti. Po chvíli už ale pohled na své dítě u jiného člověka nesnesla: „Mohl byste ji vrátit Eliasovi, prosím," řekla a muž chápavě, ač trochu rozhozeně dítě předal.

„Lia to tak nemyslí, jenom nás má ráda všechny po hromadě. Máme důvod být-"

„Obezřetní?" dořekl za něj muž. „Chápu. Tak já Vás už nechám," usmál se na ni.

„Neurazila jsem ho?" dotázala se Lia.

„Ne, určitě ne, lásko. Chceš mi říct, o čem jsi dnes beze mě přemýšlela?"

„Lia přikývla. Nejdřív já a pak ty."