Nechtěný dar (18+)

179. Tři bývalé otrokyně (D)

Vycházel s ní z domu pravidelně. Uprostřed bílého dne se jej přidržovala, zatímco on ji podporoval a často jen svíral uprostřed davu, aby se mohla prodýchat. Vyprávěl jí, co se děje v práci, a jednou s sebou domů přinesl na provázcích zavěšená dřívka natřená různými barvami, která přimontoval holčičkám nad postýlku, aby se měly k čemu natahovat.

Lie se zpočátku moc nepozdávalo těch pár desítek metrů, které z práce šel sám, bez toho, aby ho měl Anton či ona na dohled, ale brzy jí došlo, že jim teď nebezpečí nehrozí. Elias se zase dlouho bál se s ní milovat. Poznala to na něm. Na tom, jak opatrně se jí dotýkal, když se v posteli mazlili. Nechtěl se vzrušit, protože se s ní nechtěl milovat. A když jeho plán nevyšel a chtěl vstát a jít do koupelny, začala se jej dotýkat.

„Jen spi, broučku," přerušil ji. „Vím, že jsi ještě dost slabá."

„Já to ráda udělám. Možná ještě nejsem schopná se s tebou milovat, ale potěšit tě zvládnu."

„Tak dobře, lásko," usmál se na ni a odkryl peřinu. Lia mu pomohla stáhnout podvlíkačky a pak ho začala soustředěně hladit a rytmicky povzbuzovat. Po chvíli zapojila i ústa a slyšela, jak vzdychá. „To je ono, lásko. Přesně tak. Jde ti to moc dobře. Uh..."

Brzy se nezvládl už na mluvení soustředit. O pár dnů později, když se vzájemně hladili, už se rozhodla přemluvit jej k milování. „Chybíš mi," řekla mu. „Chci se s tebou milovat."

„Já vím, broučku," řekl na to jen, ale neodhodlal se jí dotýkat.

„Možná kdybychom to zkusili hodně pomalu. Teď se tě nebojím. Nebudu mít problém ti říct, abys skončil."

Elias ji pohladil po tváři: „Ty víš, že si to neodpustím, když se ti udělá špatně. A neodpustí mi to ani Anton."

„Je mi fajn. Půjdeme na to pomalu. Ani se nemusím udělat. Jen tě chci. Strašně moc," přemlouvala ho.

Na to si Elias klekl a začal z ní stahovat košili. Pak vzal jedno její ňadro a začal jej sát. Druhé něžně hladil. „Ty víš, že se mnou to takhle proběhnout nemůže," zašeptal a začal jí jazykem obkružovat bradavku. Dahlii ušel vzdech. Pak cítila, jak ji hladí po pořád trochu vystouplém břiše.

„Už se zase spravuji," řekla mu.

„To je moc dobře, lásko," zašeptal k ní a dál se věnoval své činnosti.

„Taky se ti tak budu víc líbit," usmála se.

Elias přitakal: „Máš pravdu. Víc se mi líbíš zdravá," usmál se zase on. Vždycky na to odpovídal takhle zvláštně. Neurčitě. Ale jí na tom nezáleželo. Veškeré city dovedla v takovýchto chvílích vidět v těch modrých průzračných očích. Pořád ho dovedla vzrušovat, pořád si po ní zoufal a toužil. Najednou ucítila jeho ruku ve svém rozkroku. Dráždil ji. Připravoval ji na sebe. Pak se k ní sklonil a začal ji líbat na rty. „Miluji tě," zašeptala do polibku.

Pak cítila, jak do ní proniká. Pomalu, nejdřív jen špičkou. A pak postupně až ke kořenu. „Dobrý?" dotázal se jí.

„Jo," přikývla a pak se v ní začal náruživěji pohybovat a společně vzdychali.

„Lio, miláčku můj," zamumlal jí do vlasů.

„Zopakuj to," řekla.

„Miláčku..."

„Ne, to ne..."

Pak cítila, jak do ní prudce přirazil a vzdychla. 

„Lio... Lio moje..." Začal se v ní prudce pohybovat a jí se mezi nohami i v hlavě stupňovalo napětí. „Už budu..." zašeptala a on dál pokračoval, dokud se mu neroztřásla v náručí. „Jsi moje milovaná Lia," zašeptal jí do ucha, hlas se mu zlomil, udělal se do ní a usnul. Byl víc unavený, než ona. Lia vstala z postele, zkontrolovala děti a vytáhla z Eliova šuplíku knihu. Pak ho pečlivě přikryla a chvíli si četla, než se i jí začala klížit víčka.