Nechtěný dar (18+)

188. Vzala jsi nám naše dítě (D)

 Věděla, že toho musí sestře hodně sdělit a obhájit se před ní. Jen nevěděla, kde začít. A tak vůbec nezačala se sestrou a rozhodla se, než se sestra rozkouká, věnovat svůj čas dodáváním odvahy Eliasovi. I pro něj muselo být setkání s Olgou šok. Viděla jeho provinilé smutné oči a všímala si i skouposti na slova. Po Olgy výbuchu jí nachystali matraci do kuchyně a Lia ji uložila, pak ukázala Eliasovi na stolku v kuchyni řetízek: „Posílá ti ho."

„Kdybych u toho byl, tak bych si ho nevzal," řekl k její útěše Elias.

„Taky jsem tak nejdřív reagovala. Ale teď mě napadá, že by se nám ty peníze opravdu mohly hodit."

„A nebojíš se, že nám přinesou smůlu. Budou to peníze po Prosperovi."

Lia zakroutila hlavou: „Ty víš, že jsem pověrčivá, ale když ten šperk prodáme, tak budeme mít dost peněz pro děti. Na oblečení a na léky... Možná když je použijeme na dobrou věc..."

„Máš pravdu, miláčku," usmál se na ni a rukou jí zajel do vlasů, když si Lia všimla, jak je její sestra zděšeně pozoruje a Eliasovu ruku stáhla: „Necháme si to vedle, lásko," usmála se na něj a chtěla ho následovat k dětem, když k ní Olga zavolala: „Dahl..."

„Ano?" otočila se k ní.

„Mohla bys tu být prosím se mnou?"

Elias se na Liu chápavě pousmál: „Děti nech dnes na starost mě."

Lia si vlezla pod peřinu k Olze a objala ji. Připadala si špatná, že tam s ní ve skutečnosti nechce být a že jí v hlavě víří vzpomínky na potrat, na kterém se sestra přičinila. Přesto po chvíli odplula do říše snů. Ty sny však nebyly vůbec pěkné. Znovu měla ruce přivázané k porodní židli a cítila tu bolest, když jí ho brali. Nevěděla, jestli je Elias naživu a sama toužila umřít. A pak se najednou s křikem probudila a uviděla, jak Elias se svíčkou vbíhá do kuchyně a usedá k matraci. Okamžitě se mu vrhla s pláčem do náručí.

„Už je dobře, miláčku," říkal. „Už je dobře, jsem tady." Hladil jí po vlasech a ona se k němu tiskla. V zádech cítila Olzin pohled.

„Vezmi mě do ložnice, já tu s ní nemůžu být," řekla mu, zatímco dovnitř vešli i probuzení Dimitrovi a Lyna s Kieranem.

„Zase ty noční můry?" dotázala se starostlivě Lyna.

„Ale už to bude dobré," řekl za ní Elias. „Klidně běžte spát. My to zvládneme," popadl ji.

Z Olgy vyšlo jen udivené: „Ale Dahl, přeci mě tu nemůžeš..."

„Já tu s ní klidně chvíli zůstanu," slyšela říkat Lynu, ale jí už to bylo jedno. Záleželo jí jenom na tom, aby se dostala od sestry.

„Já jsem se snažila..." zašeptala Eliasovi, když na jedné zbylé matraci v ložnici usínali.

„Já vím, lásko," řekl a políbil ji na čelo. „Za chvíli bude svítat a já musím do práce, tak se pokusíme zase usnout, dobře?"

„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit," řekla.

„Ne, to je dobrý. Nevzbudila jsi mě. Vlastně jsem ještě neusnul. Někdo mi tu pod peřinou chyběl," usmál se na ni. „A teď tě tu mám a můžu aspoň ty dvě nebo tři hodiny dohnat."

„Ty víš, co se mi zdálo?" dotázala se ho.

Elias přitakal: „Vím. O našem chlapečkovi." A pak slyšela, jak se mu změlnil dech a usnul.

Následující ráno se znovu přesunula do kuchyně, ale k sestře pod peřinu už si nevlezla. Usadila se ke stolu a pozorovala ji. Všichni už z domu odešly. Zůstaly jen ony dvě. A Lia najednou nevěděla, co by měla říkat nebo dělat. Seděla v lavici, pohupovala Iri a zkoušela ji krmit kozím mlékem. Už to docela šlo. Byla větší a Lia věděla, že brzy přejde na kaše a vařenou zeleninu. Na tu dobu se těšila, protože jí konečně jako matka bude moci dát vše, co bude potřebovat.

„Dala jsi mu křížence," slyšela sestru říkat jen, co si protřela oči.

„A nebýt tebe, dala bych mu i synka," uniklo Lie rozčíleně.

„Ty nevíš, o čem mluvíš, Dahl... Vždycky jsi byla moc naivní a rozevlátá."

„Pleteš se. Já o naivitu přišla, když mě dali tomu starýmu praseti."

„Kdybys byla Todorovi dobrou ženou..."

„Já mu byla dobrou ženou. A co jsem z toho měla? Jen modřiny všude po těle," když se ohlížela do minulosti, nedovedla cítit ke svému prvnímu muži nic než nenávist. Bil ji už před Jackovým příchodem do Ramestalu.

„A tak sis řekla, že pelešit se s Azmariňanem bude lepší? Za tohle tě v příštím životě čekají muka."

„Horší než manželství s Chakarovem to být nemůže."

„Teď se rouháš!"

„Ty ses mohla vdát z lásky, tak mě nepoučuj. Já byla dítě, ze kterého si starý chlap udělal fackovací panu. To si přeci nikdo nezaslouží. I kdybych se v minulém životě dopouštěla těch nejhorších hříchů."

Olga na chvíli ztichla, jako by se ji pokoušela pochopit. Pak ale zase sklouzla ke svému způsobu přemýšlení: „A co pan Draganov, takový seriózní člověk..."

„Tak seriózní?" vyhrkla Lia. „Víš jak mi říkával? Azmarinská děvka."

„A nejsi Azmarinská děvka?"

Dahlia se však nechtěla nechat vykolejit: „Ještě jsem se ani nedovedla postavit pořádně na nohy a on už mě bil a používal na mě ty své perverzní hračky. Já potřebovala klid, abych se zotavila. Abych mohla donosit své dítě... A tys mě stejně jako rodiče prodala. A vzala jsi nám naše dítě. Šlo ti jen o dobré vztahy s vojáky."

„Jestli se k tobě pan Draganov nechoval dobře, mě mrzí, ale to nebylo dítě. Byl to kříženec. A ty jsi byla v příšerném stavu, když tě našli."

„A nebýt Eliase, už bych byla dávno po smrti," řekla na to Lia a přitiskla k sobě své dítě blíž. Iri na matčinu něhu zareagovala opakováním slabiky „ma". „Podívej, mě nejde o to, jak chceš žít ty. Je to tvoje věc. Ale nepleť se do nás. Ne teď, když jsme konečně tady a šťastní."

Nato se jí Olga k jejímu údivu zeptala: „Vážně ho miluješ."

Lia přitakala: „Nenutím tě se snažit ho poznat. Ale kdybys to zkusila, pochopila bys, jak mu na mě záleží. V minulosti nevěřil v rovnost našich ras, ale když jsme se poznali, tak pochopil, že mezi námi není rozdíl. A kdyby ses ty snažila poznat jeho, tak bys to taky viděla."

Olga přitakala a pak se jí v obavách zeptala: „On ví, že jsem se postarala o to, abys nedonosila toho křížence?"

Lia přitakala. „Elias ví, že to teď máš těžké. Ale i když ho ta ztráta taky stále bolí, chce ti rovněž pomoci, aby ti bylo líp. Minulost už nevrátíme, ale mstít se ti po tom, čím sis prošla, by ani jednoho z nás nenapadlo. Jen bychom chtěli tvojí omluvu. Samozřejmě pokud bude upřímná. Ale víme, že toho se asi jen tak nedočkáme."