Nechtěný dar (18+)

97. Olga (E)

 K Billingovi domů se nikdy předtím nepodíval. Znal toho muže jen zběžně. Pocházel odkudsi ze Středozemí, ve městě mu za úspěchy při opětovném převzetí Lightmondu dali byt, práci se slušnou gáží a taktéž se zde oženil. Mohlo mu být něco přes třicet a působil jako každý zářivý Azmarinský vůdce, který sice vede své muže, ale přitom ví, že jeho život má pro Azmarinské vrchy stokrát vyšší cenu než život jeho vojáků a to vědomí mu zvyšuje sebevědomí až se z vědomí stane iluze zašlé slávy.

U vchodu podal sluhovi kabát a byl uveden do pracovny s vyřezávaným stolem, policí s knihami a k Eliasovu překvapení i s maličkou klecí, v níž se krčila v pytlovině oblečená gumenka. Pytel byl nový, přes něj nic nezahlédl, zato po nohách se jí táhly dlouhé šlincy. Pak vzhlédla a Eliasovi se na chvíli zastavilo srdce. Tolik mu připomínala Dahliu. Ač byla starší, tu podobu zaznamenal ihned. A také si všiml nateklého oka a rozseklého rtu.

„Bývala hezčí," okomentoval to Christian Biling.

„Je březí?" zajímal se Elias.

„Ne. Vypadalo to tak, ale pak to zase odeznělo. Doktor tvrdí, že to vypudila."

„Jsou to všechno nevděčný čarodějnice," ušklíbl se Elias. Společně usedli a připili si whiskou.

„Tak ty jsi vedl útok na město," pochválil ho Elias.

„Chtěl jsem vypadnout z Kingsfordu. Moc lidí, daleko od bojové linie. Tady je to vzrušující. Pořád se tu něco děje."

„Jo, to je fakt," přitakal Elias, když do dveří vstoupila krásná světlovlasá žena. „Přivedl jsi nám hosta, muži?"

„To je Elias Delgado," ukázal Billing.

„Tohle je má žena, Annabelle." Napřáhla k němu ruku a přitom se na něj šibalsky usmála. Kdyby už neměla za muže toho vojenského panáka, měl by dojem, že s ním laškuje. Společně se pak přesunuli do jídelny a pojedli večeři. Na konci večera Biling pozval Eliase zase k sobě do kanceláře. Nechápal, co se bude dít, ale zaslechl za sebou Annabelle šeptat, že ho Christian vybral moc dobře. „Takový pohledný," usmála se a jemu došlo, že mluví o něm.

Vstoupili do kanceláře a Christian pokračoval ke dveřím na druhém konci, za nimiž, jak Elias zjistil, byla ložnice. V ten okamžik Elias stuhl.

„Nemyslím si, že bych..." vykoktal.

„Trochu stydlín," poznamenala Annabelle. Christian se zrovna vrátil s klíčem od klece. Elias netušil, co to tam provádí za orgie, ale věděl, že on se toho účastnit nezvládne. „Je mi líto, jestli jsem udělal ten dojem, ale..." začal couvat a spěšně se loučil. Když doběhl domů, měl všeho dost. Pochopil, že ta žena v kleci byla Dahliina sestra, a kdyby zůstal, musel by ji i on sám mučit. O to větší měl chuť vzít Dahlii do náručí a být k ní něžný.

„Zase jsi přišel bezdůvodně pozdě," kárala ho Verity. Zjevně už dojedli večeři.

„Až pak!" zarazil ji a vykročil k posteli.

„Pane já..." ušlo Lie.

„Mlč, Lio," zarazil ji. „Prostě mlč. To je rozkaz!" Ulehl k ní, zezadu ji objal a zabořil jí hlavu do vlasů. Verity se tiše vytratila. Zavřel oči a vdechoval její vůni. Po chvíli ke svému překvapení ucítil, jak jej hladí po rukou. Chtěl něco říct, ale pak ji zahlédl, jak se otáčí a kontroluje, jestli spí a urychleně oči zase zavřel. Potřeboval ji, moc ji potřeboval.

O pár dnů později zašel znovu k Billingovi. Chtěl se mu omluvit, ale současně chtěl přinést Olze něco k jídlu. Ač věděl, že to byla ona, kdo vystavil Liu té příšerné bolesti a donutil ji potratit, stále měl dojem, že to musí udělat. Kdyby jen nebyla tak příšerně podobná Lie...

Měl štěstí. Billing nebyl doma. Se sluhou se domluvil, že na něj počká v pracovně. Když sluha odešel, postavil se blíž ke kleci a tiše gumensky zašeptal: „Jsi Olga, viď?"

Dívka k němu vzhlédla a začala se třást.

„Nepřišel jsem ti ublížit," řekl. „Přišel jsem s dobrými úmysly."

Stále mlčela, ale nyní už se mu dívala přímo do očí. Pak vytáhl z kapsy housku a utrhl z ní kousek. „Jez..." zašeptal a prostrčil jej mřížemi.

Olga se od něj odtáhla, až narazila do zadní části klece.

„Není to otrávené. Je to jenom jídlo," zašeptal. „A kdybys chtěla něco lepšího. Třeba čokoládu. Někdy ti ji můžu taky přinést."

„Jak víte, jak se jmenuji, pane?"

„Od Dahlii," řekl. „Jsem Elias Delgado."

To jméno znala. Poznal to na ní. V očích měla strach.

„Já vím, co jste udělali našemu dítěti. A vím taky, že jsi ji donutila si vzít Kostadina Draganova. Ale stále jsi její rodina. Vím, že jsi tak činila, protože nás považuješ za monstra. A nedivím se ti. I já jsem podobně smýšlel o Gumenech, než jsem poznal Liu."

„Prosím neubližujte jí..." zašeptala k němu.

„Neubližuju jí. Má se dobře. Není spoutaná a dostává teplé jídlo. Tvá sestra je jeden z nejlaskavějších a nejchytřejších lidí, které jsem kdy potkal. Moc mi na ní záleží. To ona mě naučila vaši řeč," znovu se k ní napřáhl s houskou. „Jez, než se vrátí Christian." A ona kousek nejistě přijala do úst. Snědla několik soust, když Elias zaslechl jít po schodech Billinga a rychle od ní odstoupil.

„To je ale milá návštěva," promluvil k němu překvapivě radostně.

„Chtěl jsem se omluvit, že jsem minule tak utekl," provinile mu sdělil Elias. Na Olgu se už nepodíval.

„Ale příteli, vždyť o nic nejde. Už jsem slyšel, že máš prý trochu jiné chutě."

„Jiné chutě?" Eliasovi se na okamžik zatmělo před očima. Doufal, že ho nikdo neslyšel, když mluvil s Olgou.

„Ten hoch v dole..." napověděl mu Billing.

Elias si úlevně vydechl. „Ano, ano... Máš pravdu. Nerad to příliš vytahuju. Je mi to... Jak bych to řekl... Trapné?"

„Rozumím, ale přede mnou se s tím tajit nemusíš. My jsme s Annabelle velmi přátelští ke všemu, co se rozkoše týče, jak sis mohl povšimnout."

„Jsem rád, že si rozumíme," usmál se Elias a pak už se úlevně vracel domů.