Nechtěný dar (18+)

191. Seli rostou zoubky (E)

 Ještě ve dveřích domu Dimitrových po sobě zálibně pokukovali, to už je ale vítal dětský křik. Iryna chodila po kuchyni, houpala dítě a k tvářičce mu přikládala studený obklad.

„Co se stalo?" tázal se Elias zděšeně, ale Lia byla na rozdíl od něj klidná, převzala si od Iryny Seli a začala ho líbat na čelo. „Tak kde nám to začalo růst?" ptala se k jeho údivu.

„Vypadá to, že dole nalevo. Udělám jí nějaký bylinkový odvar na zklidnění. Má z toho chuděra horečku."

„Řekne mi to někdo?" opakoval se Elias vyděšeně.

„Seli začaly růst zoubky," objasnila mu Dahlia. „Už jsem to u ní čekala. Auri to měl taky někde mezi čtyřmi a pěti měsíci."

„A u toho by měla mít teplotu?"

Přitakala: „Je to běžné. Dává to jejímu tělíčku zabrat. Ale ony se nakonec vyklubou. A pak už bude dobře, viď miláčku," řekla dítěti a to ho částečně uklidnilo. Chtěl jít k ní a dítě na chvíli taky pomazlit, když k němu kývl Anton, který vypadal očividně podrážděně, aby šel s ním do ložnice Dimitrových.

Jen co zavřel, Elias spustil: „Promiň, už se to nebude opakovat."

„To doufám. Víš, kolik Vás vidělo lidí?"

„Cože?" vyhrkl udiveně Elias. Myslel si, že myslí to, že nechali děti na krku Iryně.

„Na tom náměstí, kluku. Co tě to napadlo?" zřejmě se mu doneslo, že s Liou na náměstí tancovali.

„Nedělali jsme nic nezákonného."

„Ale strháváte na sebe pozornost. Víš, jaký jsem měl obavy, když tě přepadli?"

Elias sklopil provinile zrak a přitakal.

„A kde jste vůbec byli dneska? Nebyli jste zase někde šaškovat? Viděl jsem, jak byla děvečka zadýchaná."

Elias zakroutil hlavou: „Nebyli jsme nikde šaškovat," zopakoval ten divný gumenský pojem.

„A nechceš mi říct, kde jste byli? Aby mi to pak něřekl zase Pinchuk nebo Morozov?"

„Tohle ti ani jeden z nich neřekne," Elias se musel pro sebe pousmát. „Tak dobře, řeknu ti to. Ale žádné konverzace... Prosím, starouši."

Anton přikývl a Elias opatrně spustil: „Daniel nám půjčil klíče od svého bytu. V azmarinské čtvrti..."

„A vy dva jste tam dělali co?" zeptal se starý muž jako naivní dítě. Elias nic neřekl, doufal, že mu to dojde samo. A taky došlo. „Kluku kluku..." zakroutil nad tím hlavou. „Jako malé děti." Elias chtěl otevřít ústa, aby mu řekl, že na takové věci přeci malé děti nemyslí, když ho Anton zarazil: „Podrobnosti si nech. Vždyť je jako moje dcera. Jen mi řekni, že se nesnažíte o dalšího křiklouna."

Elias zakroutil hlavou: „Spolehni se, čtyřnásobného dědečka z tebe neudělá."

Pak ho Anton dobrácky poplácal po rameni: „Když se budete chtít takhle znovu vytratit, tak klidně běžte. Taky jsem si všimnul, jak při příchodu zářila. Ale žádné trdlování na náměstí."

„Žádné trdlování a žádná šaškování," zopakoval Elias.

Pak už se ale vrátil do kuchyně a vzal si od Lii Seli. Usadil se s ní na lavici a houpal jí, zatímco jí Lia po lžičkách dávala čaj.

„Taky by pomohlo, kdyby měla něco na cucání," doporučila jí Iryna.

„Ale co?" pokrčila rameny Dahlia.