Milý Eliasi,
ani nevím, jak začít, psala mu neobratným azmarinským písmem. Vím, že jsme si takhle příjezd do Stakarina ani jeden z nás nepředstavovali. A taky vím, že sis nepředstavoval, že k tobě budu nyní odtažitá...
Měla pravdu. Nepředstavoval si dopis od ní takhle. Představoval si už na začátku laskavé oslovení a dál sladká slůvka. O to víc, když mu po dlouhém čekání, kdy si dopis střídavě četli s kamennými výrazy stráže za přítomnosti tlumočníka, konečně list vložili do rukou.
Věř mi, že jsem tak milá, jak milá být dovedu a jak si to chci v téhle situaci dovolit. Iryna mi sdělila něco, co bych ti raději neřekla, ale zároveň vím, že k tobě musím být upřímná, abys znal všechny skutečnosti, až učiníš rozhodnutí, jestli chceš žít se mnou a s našimi holčičkami. Nechci na tebe tlačit a jestli se rozhodneš, že už nás nechceš. Že už nechceš mě. Přijmu to a nebudu ti to mít za zlé. Vím, že jsi mi říkal, že ti nezáleží na tom, že jsem ti dala pouze dcery, ale také vím, že jsi mi nechtěl ublížit. A teď tě žádám, abys k sobě i ke mně byl naprosto upřímný, stejně jako já jsem upřímná k tobě. Dozvěděla jsem se, že už nebudu moci otěhotnět. A proto ti už nikdy nebudu schopná dát syna, kterému bys mohl předat své zkušenosti a který by k tobě vzhlížel. Vím, že jsem tě zklamala, ač to nahlas neřekneš, Eliasovi do očí vpadly slzy a zachvěly se mu rty.
A dávám ti volnost najít si jinou ženu, která pro tebe nebude tolik poničená jako já. Která ti bude dobrou ženou a dá ti spoustu dětí. Já z našich čtyř andílků zvládla na svět přivést jen dva. Víc ti dát nemohu,
Lia
Elias se několikrát zhluboka nadechl, aby potlačil slzy. „Směl bych jí něco napsat?" dotázal se gumensky.
„Ale my si to přečteme," odpověděl mu azmarinsky překladatel. Iryna mlčela, netušil, co se jí honí hlavou.
„Tak ať. Jen mi prosím dejte tužku a na chvíli mi rozvažte ruce."
Stráže mu sňali pouta a dostal kousek úhlu. Položil papír obráceně na zem a na druhou stranu napsal svou odpověď. Pak jim dopis zase předal.
ČTEŠ
Nechtěný dar (18+)
Romance„Potřebuji ujištění," řekla. „Jaké?" nechápal. „Že se tě teď nemusím bát," odvětila mu. Dotýkala se jej slabě jako vánek. „Ne, nemusíš se mě bát, Lio," vstal, vzal z příborníku nůž a podal jí ho. „Teď jsi ozbrojená. Já ozbrojený nejsem. Jsem silnějš...
