Nechtěný dar (18+)

151. Strážný anděl (E)

 „Jak to myslel?" dotázal se jí udiveně Anton.

„To je fuk," zakroutila hlavou Lia a znovu si přisedla k Eliasovi a začala ho hladit po vlasech. „Iryna ti uvařila čaj, miláčku," pošeptala mu azmarinsky. „Zkusíš se napít, dobře?" Elias se stále zavřenýma očima slabě přitakal. Pak mu přiblížila hrnek k ústům a on se při polknutí bolestivě otřásl. Přesto si nechal vpravit do úst ještě pár loků. Dál už ho trápit nechtěla. Odložila hrnek a všimla si, že Anton stále stojí mezi dveřmi a pozoruje ji.

„Budeme to muset nahlásit."

„Ne, to ne," vyhrkla hned.

„Bojíš se, že si budou myslet, že v tom kluk nebyl nevinně."

„Bojím se, že se jim bránil," opravila ho.

„Ale nechat je na svobodě nic nezmění. Příště si ho zase najdou, a to už by ho mohli zabít."

Lia přitakala, ale nesouhlasila zcela: „Počkáme, než nabere trochu síly. Když řekne, že se nebránil, ohlásíme to. Nechci, aby ho v tomhle stavu vedli na karabáč."

„Když budeme čekat, budeme vypadat podezřele. Buď to ohlásím teď nebo to nemusím ohlašovat vůbec. Takže tam teď zajdu," oznámil jí jako hotovou věc a vešel do kuchyně, kde Kieran společně s Irynou vařili. Lia se za ním však rozběhla a postavila se mu do cesty: „Jsem jeho žena. Já za něj rozhoduji."

„Pošetilá holko," zakroutil nad tím hlavou. „Tak to vypadá, když se chlap nechová jako chlap. Kolikrát jsem mu říkal, že od ženských pochází samý ztřeštěný nápady." To už se ale Lii zastala i Iryna: „Sedni si a nech to na Dahlii. Má pravdu."

„Takže teď už i ty,"

„Děkuju," usmála se na ni a vrátila se k Eliasovi. Ulehla k němu a něžně jej hladila po vlasech a líbala na tvář. Nemohla teď myslet na to, co bude dál. Nedovedla to. Myslela jenom na to, aby se uzdravil.

O pár hodin později konečně zvládl otevřít oči. Stejně jako ona vždy hledala po probuzení jeho, i on teď zrakem putoval k ní. A když ji uviděl, začaly mu téct slzy.

„Ahoj," zašeptala k němu a začala jej zase hladit.

Elias se pokusil odpovědět, ale vyšel z něj jen bolestivý skřek.

„Nemluv, lásko. Hlavně se snaž uzdravit," usmála se na něj. „Dojdu ti pro něco k jídlu." Vstala a vběhla do kuchyně. „Je vzhůru!" zvolala téměř oslavně.

„To je dobře, děvenko. Dáme mu najíst," usmála se na ni Iryna a začala nalévat polévku a odnesla ji k němu: „Pěkně si nás vystrašil, synku," řekla, popadla druhý z polštářů a začala jej automaticky podepírat, a Elias se pokoušel jí s tím v rámci možností pomoct. Pak vytáhl ruce a natáhl se po hrnku. „Zvládneš to sám?" zeptala se ho a pomalu mu hrnek vkládala do rukou, když se mu rozklepaly ruce. „Jen to nech, udělám to," zamítla pak ten nápad a začala nabírat lžíce a vkládat mu je do úst. Eliase ještě stále dost bolelo polykat a dál mu tekly po tváři slzy. I Iryna si toho všimla a moc dlouho jej netrápila. „Už stačí," zahlásila. „Chvíli to necháme být. Pak ti to přihřeju."

Elias k ní vděčně přitakal. Pak stočil pohled k Lie a dlouze na ni hleděl, jako by jí tím chtěl naznačit, jak je rád, že je u ní.

Ve futrech se objevil Anton a Liu si rozezleně měřil. Věděla, že by jí nic neudělal, ale byl na ní naštvaný, protože zpochybnila jeho autoritu: „Tak co? Už se můžeme zeptat kluka, jak to bylo, nebo to chcete obcházet ještě do zítra?"