Nechtěný dar (18+)

159. Kaťa má svojí hlavu (D)

Měla obrovský hlad a únavou se jí sama zavírala víčka, ale stále měla pocit, že musí zůstat vzhůru a sledovat, jak se daří Iri. Když paní Kirovová odešla do kuchyně, ještě ji dlouho svírala a hladila. A po chvíli se k ní připojil i Elias, který na tom byl snad ještě hůř než Lia. Usadil se vedle ní a rovněž začal hladit jejich dítě.

„Den za dnem, tak jsi to říkal..." pohladila ho po tváři.

„Jo," zašeptal a Lia si položila Eliasovu hlavu na rameno. „Co za to budou chtít?"

„Jeden donár týdně."

„A nemůže to být nějaká past?"

„Jestli je, tak nemáme na výběr, než do ní vstoupit," všimla si, jak přivírá víčka a vzdychá. Měl stejnou starost jako ona. Když s ním tenkrát poprvé otěhotněla, ani by ji nenapadlo, že by pro zpola gumenské dítě, a navíc holku, tak trpěl. Teď si pomalu začínala zvykat, že už to nikdy nebude jinak.

„Dojdu pro Seli a na chvíli se prospíme," navrhla a položila Iri opatrně na peřinu, a pak vyšla ze dveří. Její zrak se okamžitě střetl s Kirovovým. Úlekem ustoupila k zavřeným dveřím, ale pak přeci jen sebrala odvahu. „Přeji dobrý den," řekla a pak vyrazila ke Kieranovi hrajícím si na dece na zemi se Seli. „Dej mi ji, prosím."

„Nechcete zanést něco k jídlu?" dotázala se jí Iryna.

„Pro mě trochu polévky, prosím. Elio teď asi nebude nic jíst."

Chtěla se rychle vrátit s dívenkou do ložnice, když k ní Yekatěrina zavolala: „Tak za hodinu jí znovu nakojím a pak půjdeme."

„Děkuju, paní. Jsme Vám opravdu moc vděční," stále na sobě cítila Kirovův pohled.

„Stačí Kaťa," usmála se na ni. „Vím, že k tobě můj muž nebyl právě přátelský."

„S tím si nedělejte starosti, pan... Kaťo. My víme, že naše manželství nemusí být lidem právě po chuti. Nezlobíme se."

„Ale bojíš se Olega, viď?"

Dahlia sklopila zrak, a pokoušela se dál chovat dívenku v náručí a nedívat se na něj, ale pak jí k němu zrak znovu sjel. „To není chyba tvého muže. Já..." zarazila se a měla dojem, že už tam nesnese postávat ani vteřinu. Iryna vyšla ke dveřím s polévkou a Lia ji následovala do ložnice, kde její lásky – jak Elias, tak Iri – klidně spaly. Seli položila těsně k nim a pak si snědla polévku a na chvíli si vedle nich v bdělosti odpočinula. Pak s Eliasem jemně zatřásla a pošeptala mu: „Zajdu pro Káťu a my půjdeme se Seli vedle."

Elias si protřel zarudlé oči a slabě přitakal. Pak se sesunul z postele, vzal Seli a vyšel jako první. Lia otevřenými dveřmi zavolala: „Kaťo, mohla bys prosím?" A žena k její úlevě znovu vešla a vzala Iri do náručí. Dahlia měla dojem, že se na ženu světlovlasé děvčátko usmálo. Její dcera věděla, že je v bezpečí a že se o ni postarají.

Nechala Kaťu s dítětem a následovala muže do kuchyně, kde usedla na židli vedle něj, naproti Kirovovi.

„Kaťa má svojí hlavu," řekl, jako by chtěl naznačit, že tohle nebyl tak zcela jeho nápad. „Je jak z divokých vajec. Ona to bude mít po ní," kývl směrem k dítěti kopajícímu do lavice. „Rodiče mi říkali, že ji mám držet zkrátka, když jsem si ji bral, ale už mi nějak přerostla přes hlavu," pokrčil rameny, jako by se nějak snažil omluvit to, že není na svou ženu hrubý. „Ty to máš určitě jednodušší, Delgado," sám sebe přivedl do trapné situace, ze které se ještě trapněji pokoušel vymluvit. „Ta tvoje už je zvyklá skákat, jak pískneš."

Lia zvedla hlavu z Eliasova ramene a zmateně se na něj zahleděla, Elias ji však volnou rukou pohladil po tváři: „To nic, miláčku," zašeptal jí azmarinsky. A pak promluvil ke Kirovovi: „Podívej, mě nezáleží na tom, proč nás nenávidíš. Je to tvoje věc. Ale prosím tě, abys zachovával úctu k mé ženě."

„Proč? Co ti na tom teď tak záleží?"

„Záleží mi na tom, protože se má žena bojí cizích mužů, a tyhle poznámky v ní probouzejí špatné pocity."

„Kdybys ses k ní nechoval jako surovec, tak..." spustil Kirov a Lia cítila, že ho musí zastavit, ale vyšlo z ní nejprve jen nejisté „já...". Pak jí došlo, že to nezvládne. Otočila se k Eliasovi a ten zavolal na Kierana: "Vem prosím Seliu." 

Chlapec od něj dívenku převzal a Lia se nechala od Eliase obejmout. Byli unavení a neschopní se bránit. Zato Anton měl energie na rozdávání a zařinčel: "Kdybys dostal tolik ran, kolik v tom pekle v Lightmondu schytali tihle dva, tak už jsi pod drnem, chlapečku, takže se hezky uklidni a přestaň kluka, kterej riskoval svůj život, abychom tu všichni, a především děvečka, mohli beze strachu žít, nazývat surovcem."