Nechtěný dar (18+)

175. Myšlenky na Todora (E)

Emery s Nikolayem varoval Anton, aby se k nim nestavovali. Nikdo nechtěl ohrozit těhotnou Emery. Ale jinak se v domácnosti Dimitrových a Delgadových dál dveře netrhly. Některé návštěvy se dokonce překrývaly. Lyna při své návštěvě Delgadových přišla ve stejnou dobu jako Martin s Danielem. Elias u toho nebyl, ale co slyšel, tak se oba muži zvedli a raději odešli, aby Lyna nemusela být vystavena kontaktu s dalším Azmariňanem. Zato Anatoly na Lynu zapůsobil dobře, a když si všimla, že se mezi sebou Elias s Anatolym přátelsky baví, byla i k Eliasovi méně obezřetná.

„Jak jste se seznámili?" tázala se a Eliasovi došlo, že ona tu příšernou historii nezná.

„Zatkl jsem ho, když přijeli do města," objasnil jí Anatoly.

„Vy jste nějak porušil zákon?" dotázala se Eliase Lyna. Elias ustal v jedení polévky, aby jí odpověděl. Všiml si, jak na něj od opačné strany stolu Anton zahlíží.

„V Lightmondu... Ano... A také v Guménii. A Azmariňané se při příchodu do Stakarina, v případě, že tu chtějí zůstat, musí zpovídat před soudem."

„Ale Vás osvobodili, protože jste neudělal nic vážného."

Elias mlčel. Nechtěl si před ní stěžovat. Věděl, že ona si musela projít peklem. Anton na něj však houknul: „Ukaž jí záda, kluku."

„Proč?" musel se hlídat, aby nezněl moc úsečně a chladně.

„Ať ví, jak se tu chovají k Azmariňanům. A že by sis nikdy nemohl dovolit k ní být hrubý."

Když to Lyna zaslechla, trhla s sebou. Jen z té představy jí muselo být zle.

Elias se na to otočil a Anatoly mu vyhrnul látku na zádech. Dívka se zatajeným dechem sledovala šrámy bez jediného místečka nedotčené kůže.

„To všechno stalo tady?"

„Ne, prvních sto je ještě z Ligtmondu. Kdyby se o mě tenkrát nepostarala Lia a Dimitrovi, už bych byl pod drnem. Dalších padesát je odsud. A kdybych ti někdy ublížil, dostal bych šedesát."

Lyna přitakala: „Taky je mám..."

„Padesát z pranýře z dne před nocí honu na čarodějnice," dořekl za ni. „Byl jsem tam. Stál jsem pod pranýřem a čekal, až mi vrátí Liu. A mrzí mě, že tam nebyl nikdo, kdo by se o tebe postaral."

Lyna se na něj usmála. Elias dojedl polévku a vrátil se zpět k Lie.

I následujícího dne k nim přišla návštěva. K Eliasovu překvapení Savchukovi. Zastavili se navečer s plným pytlem zavařenin a k tomu nakládaného vepřového, teplé ovčí vlny a jablek. Přispěli i Eliasovi spolupracovníci. Elias to chtěl odmítnout, ale na druhou stranu věděl, že pokud se zapojilo tolik lidí, tak roste nátlak na to, aby si ty věci vzal. Kdyby odmítl, byl by nezdvořilý až k příliš mnoho lidem. A navíc mohla Iryna ze zavařeniny napéct ovocné šátečky a Lie z té chuti tekly po tvářích slzy. Nedivil se jí. Na takové pochutiny nebyla zvyklá.

„Jsi můj anděl," řekla mu na to, jak se stále pokoušel o ni pečovat.

„Tohle mi neříkej, miláčku," oslovil ji něžně. „Já si takové oslovení nezasloužím."

„Tak jak jinak mám vyjádřit svou vděčnost za to, že jsi se mnou."

„Tím, že se na mě budeš usmívat a pokoušet se pořádně vyležet, abych tě za pár týdnů mohl k sobě přivinout a pomilovat se s tebou."

Lia k němu vzhlédla a usmála se na něj: „Todor by na mě takhle nikdy nečekal."

„Já na tebe taky vždycky nečekal," připomněl jí.

„Nemusíš se k tomu vracet. Nic ti nevyčítám."

„Já vím, lásko," políbil ji na čelo. „Jde spíš o mě. Poslední tři dny se k tomu stále vracím. Mám dojem, že se teď už nedovedu držet dál od citů, ale současně mě děsí, jak mi to tenkrát šlo dobře."

„Tak to nebylo, Elio," zakroutila hlavou. „Dělal jsi, co jsi musel. Ale to neznamená, že jsi netrpěl." Pohladila ho po vlasech. „I já jsem hodně přemýšlela. O Todorovi a o tobě. O tom, jak rozdílné naše manželství je."

„Rád slyším, že se mu nepodobám."

„S Todorem jsem byla malá neposlušná holka. A on byl můj pán mnohem víc než jsi kdy byl ty. Posluhovala jsem mu jak svou prací, tak svým tělem," všiml si, jak přivírá víčka. Před pár minutami jí dal medicínu a ta nejspíš začala zabírat. „S tebou se těším na každý další den. Dokonce i teď, když je mi zle. Protože vím, že mi ho zpříjemníš. Že se nestane, že bys mě vytáhl z postele a..." po tváři jí začaly téct slzy.

„Nemusíš to doříct, broučku," upozornil ji.

„Vím, že s tím nic neuděláš, ale chci ti říct, že mi moc chybí naše dcery a můj syn. Potřebuju, abys mě utišil."

„Naše holčičky už brzy uvidíš. A Auri je chytrý chlapec. Dá na sebe pozor," řekl, co potřebovala slyšet.

„Moc ráda si s tebou povídám o věcech, které se mi honí hlavou. Mám pak pocit, že na ně nejsem sama."

„Nejsi, lásko. Se mnou nikdy nebudeš sama na nic, na co nechceš být sama."