Nechtěný dar (18+)

57. Verity je naživu (D)

 Další den se mu dařilo lépe. Horečka ustoupila. Jen rány na zádech jej trápily. Nezvládl se kvůli nim sám vůbec pohnout. Ani zvednout hlavu, protože se mu poraněná kůže natahovala. Ač se na sobě pokoušel nedat nic znát, kdykoli jej potřebovali položit na záda, zatínal zuby. Vzhůru vydržel vždy jen pár minut, nanejvýš hodinu. Když se navečer zastavil Anton a rozestavil před něj šachy, zašeptal mu pár tahů, a pak usnul.

„Možná bych mu mohl obstarat trochu makového mléka," navrhl starý muž. Na to Lia rázně zakroutila hlavou. Vzpomínky na Jacka pro ni byly ještě stále příliš živé.

„Dáš mu jenom pár kapek. Nanejvýš lžic. Vždyť takhle ten kluk pořád jenom trpí. A bude trpět ještě několik měsíců. Tolik ran by jiného mohlo i zabít."

„Tak dobře," souhlasila. „Ale musí s tím souhlasit. A dáš mu je ty." Přiklekla si k Eliasovi a začala jej hladit po neporušené kůži kolem krku. Ramena měl celá stuhlá. Pomalu do nich zaryla prsty a pokusila se je promnout.

„Už se ví, co s ním udělají?" dotázal se Anton.

Zakroutila hlavou. „Nejspíš bude do léta tady. Všichni tu do léta budeme. O tom, co bude pak, se neodvažuji přemýšlet."

„Třeba by se nám mohlo povést ho propašovat z města. Mnoho našich lidí se teď hrne do středozemí. Až bude město méně hlídané..."

„To by musel mít natolik síly, aby od města utekl sám."

„Už se mě chceš zbavit?" vyrušil jejich debatu Elias a sarkasticky se zasmál.

„Chci, abys byl svobodný a zdravý, miláčku."

„Moc dobře víš, co bych udělal, kdybych byl svobodný a zdravý," řekl a ona jediná přesně věděla, co tím myslí. Zahrnovalo to Kostadina a jeho pěst.

Iryna jí podala hrnek s čajem a Elias se zhluboka napil. Anton si všiml, jak jej něžně hladí po vlasech. „Takže mezi vámi zase všechno dobré?"

Lia přitakala. Pak si vzpomněla na něco, co zapomněla Eliasovi sdělit: „Verity je naživu. Před pár dny jsem ji viděla u Olgy."

„A jak? Jak se má?" Elias se najednou zdál být nejistý.

„Vypadala, že na tom není tak hrozně. Mají ji v domě jako služebnou. Můj národ si na... však ty víš, co myslím, s Azmariňankami, moc..."

„Nepotrpí?" dořekl za ni a ona přitakala. „Ptala se, jestli jsi naživu. Stačila jsem jenom přikývnout, než nás vyrušila Olga." Ten podivně zmatený výraz z jeho tváře však ani po její odpovědi nezmizel.

„Co tě trápí, Elio?" dotázala se jej azmarinsky, ač si za to vysloužila Irynin nesouhlasný pohled.

„Nic podstatného. Taková hloupost," i on okamžitě přešel do svého rodného jazyka.

„Mě ji můžeš říct," odvětila.

„Tak dobře. Víš, tak trochu jsem doufal, že se třeba Verity dostala z města. Nepřeji jí nic až tak zlého. Ale vím, že bych měl."

„Ne," zakroutila hlavou. „Kdybys jí přál špatné věci, byl bys jako tvůj bratr. Tohle jen dokazuje, že máš na rozdíl od něj dobré srdce."

„Miluji tě," zašeptal gumensky.

„Taky tě moc miluji," řekla na oplátku ona.

Další noc už se k němu tiskla tak moc, jak si to mohla dovolit. Milovala být zase v jeho přítomnosti. Slyšet jeho dech pro ni bylo jako poslouchat zamilovanou melodii. Kdyby jí to nepřipomínala tvrdá podlaha, zapomněla by na to, kde jsou, a že je vedle ní spoutaný. Ale i když se vedle něj cítila dobře, budil ji strach o Auriho. Představa, že se z něj stane voják, se jí pranic nezamlouvala. Elias po většinu noci tvrdě spal. Dokonce chrápal, což u něj nebývalo zvykem. Ale Lie došlo, že to je proto, že mu není dobře. Pak ten zvuk ustal a ona uslyšela, jak se ošívá.

„Lio?" zašeptal.

„Ano, lásko?" promluvila k němu.

„Promiň, já vím, že jsi řekla, že to nemůžeš udělat, a nechci si stěžovat, ale mohla bys mě prosím rozvázat?"

„Špatně se ti leží?" dotázala se jej mile.

„Promiň, já..."

„Neomlouvej se," zarazila ho. „Nemůžu ti to sundat. Dala jsem klíč Iryně, aby mě to nenutilo tě rozvázat. Ona mi důvěřuje a já nechci její důvěru zklamat," objasnila mu. „Ale zkusím ti trochu ulevit, dobře?"

„Dobře," opakoval po ní. Snažil se jí nebýt na obtíž.

Lia jej opatrně otočila na bok a pak se dotýkala Eliasových rukou. Hladila jej po dlouhých prstech a kolem těsných železných kruhů okolo zápěstí. „Je to lepší?"

„Je," přitakal. „Děkuji ti, Lio,"

Pak jej začala hladit po hrudi a postupně směřovala dolů pod k sobě přicvaklé ruce. Na chvíli se zatvářil vyděšeně. Moc vyděšeně.

„Stačí říct a přestanu," řekla.

„Přál bych si, abych ti mohl taky nějak ulevit," usmál se na ni.

„I kdybys ty mohl. Já bych nemohla. Nedovedla bych to teď snést," přiznala a hladila jeho úd přes podvlíkačky. Cítila, jak pod její dlaní nabíhá a jak se Elias pokouší přitisknout se k ní silněji.

„Snaž se moc nezatěžovat," řekla mu. „Nebudu tě moc dlouho trápit, přísahám," šibalsky se na něj usmála, zajela mu rukou pod kalhoty a začala mu jej rychle dráždit. Cítila, jak se pod jejím dotykem napíná. Vytáhla mu úd ven a pak k němu přitiskla rty a začala sát. Slyšela, jak naléhavě vzdychá, zapojila ruku a párkrát s ní prudce zakmitala, aby se udělal.